21 C 130/2021-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobou z 9.2.2021 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplaceného zůstatku úvěru, poskytnutého žalované, a smluvní pokuty za prodlení, vše s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které poskytla žalované jistinu 40.000,00 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 74.083,00 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1.029,00 Kč, tuto povinnost nesplnila a úvěr byl proto zesplatněn. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. 2. Z níže uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázán následující skutkový stav: 3. Žalovaná dne 15.8.2019 komunikovala e-mailem s žalobkyní, kdy tato komunikace se týkala možného uzavření úvěrové smlouvy s poskytnutou výší úvěru 20.000,00 Kč (viz e-mail z 15.8.2019, 6.53 hod.). Téhož dne v 7.17 hodin žalovaná vygenerovala na webových stránkách žalobkyně úvěrovou smlouvu, odpovídající uvedenému parametru, tj. úvěrové jistině 20.000,00 Kč. Stejného dne pak žalovaná vygenerovala na stránkách žalobkyně žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jehož část ve výši 20.724,00 Kč by byla použita na pokrytí závazků z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené s žalobkyní. Následně stejného dne, a to v 11.32 hodin, žalovaná podepsala elektronickou cestou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které jí měl být poskytnut úvěr ve výši 40.000,00 Kč, čerpaný tak, že částka 20.724,00 Kč bude poskytnuta na pokrytí předchozího úvěru žalované u žalobkyně ze smlouvy [číslo] částka 11.276,00 Kč bude poukázána na účet žalované a částka 8.000,00 Kč bude započtena na náklady na vyřizování úvěru, specifikované v bodě 4.8 smlouvy (bod 4.3 smlouvy). Faktická výše poskytnutých finančních prostředků tak činila 32.000,00 Kč. Dne 15.8.2019 vystavila žalobkyně potvrzení, že částka 20.724,00 Kč bude použita na pokrytí závazků z úvěrové smlouvy č. 119825,00 Kč, a platební transakcí, uskutečněnou v 11.43 hod., tuto platbu realizovala (viz potvrzení a doklad o pohybu na účtu), a vystavila žalované rovněž potvrzení o doplacení úvěru [číslo] Částku 11.276,00 Kč žalobkyně téhož dne v 12.24 hod. poukázala na účet žalované. 4. Úvěr byl úročen 23 % ročně (bod 4.5 smlouvy). Žalovaná se zavázala nad rámec jistiny uhradit úrok 34.083,00 Kč, tj. celkem 74.083,00 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1.029,00 Kč, splatných do 15. dne v měsíci (bod 5.1 smlouvy). Dle tabulky umoření, v níž byl obsažen rozpis jednotlivých splátek, byla v každé splátce zahrnuta inkasní služba 164 Kč a služba [anonymizováno] 537,00 Kč, a s připočtením těchto plateb tak měla celková měsíční splátka činit 1.730,00 Kč. 5. Pro případ prodlení sjednali účastníci smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200.000,00 Kč (bod 5.3 smlouvy). Přílohou smlouvy byl dotazník k posouzení bonity žadatele, dle kterého žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti, příjem z pracovního poměru 20.983,00 Kč a výživné 6.000,00 Kč, na bydlení hradila 8.500,00 Kč. Zůstatek disponibilních prostředků po započtení úvěrových závazků žalované žalobkyně vyčíslila na 4.821,00 Kč. 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, k výzvě soudu žalobkyně doložila kopie občanského a řidičského průkazu žalované, kterými ověřovala její totožnost, doklad o lustraci osoby žalované na stránkách nebankovní registr, a výplatní lístek žalované za červen 2019 s výší mzdy 20.789,00 Kč. Dále předložila výpis z účtu žalované za červen 2019, z něhož vyplývá výše mzdy 20.983,00 Kč, zároveň však z něj vyplývá odlišná výše nájmu, a to 17.000,00 Kč (viz pohyb na účtu 13.6.2019, označený„ nájem 6/ 2019“ a pohyb na účtu 30.6.2019, označený„ nájem 7/ 2019“). Dne 26.6.2019 je na účet připsána částka 16.000,00 Kč s variabilním symbolem [číslo], kdy plátcem je žalobkyně, a variabilní symbol tak odpovídá číslu úvěrové smlouvy, uvedenému v předmětné smlouvě jako smlouva, na pokrytí jejichž závazků měla být použita část jistiny ve výši 20.724,00 Kč. 7. Na výpisu z účtu žalované za srpen 2019 pak je připsána částka 11.276,00 Kč dne 15.8.2019, a opět je zde položka„ nájem 8/ 2019“ v částce 17.000,00 Kč. 8. Žalobkyně urgovala úhradu dluhu písemnými upomínkami z 20.11.2020, 5.12.2020, a následně přípisem z 21.12.2020 úvěr zesplatnila. Z e-mailových zpráv vyplývá, že žalobkyně potvrzovala žalované provedení každé splátky, kdy takto žalovaná uhradila 14 splátek po 1.730,00 Kč, celkem 24.220,00 Kč. 9. Žalovaná mimo předmětný úvěr čerpala i řadu dalších úvěrů, kdy neplnila sjednané smluvní podmínky – takto uzavřela před sjednáním předmětné úvěrové smlouvy dne 10.12.2018 smlouvu s [právnická osoba] o revolvingovém úvěru, z něhož čerpala 15.000,00 Kč (viz žaloba sp.zn. [spisová značka]), dne 8.2.2019 smlouvu s [právnická osoba] na částku 4.000,00 Kč, splatnou 8.3.2019 (viz žaloba sp.zn. [spisová značka]), a po sjednání předmětné úvěrové smlouvy dne 3.9.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, z níž čerpala 10.000,00 Kč (viz rozsudek ve věci [spisová značka]), dne 6.9.2019 smlouvu o půjčce 18.000,00 Kč (viz rozsudek ve věci [spisová značka]). 10. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze zčásti důvodná. Výše uvedený závazkový vztah posoudil soud podle § 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), ve vztahu k nárokované smluvní pokutě § 2048 o.z., a dle dle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta fakticky celková částka 32.000,00 Kč, z toho 20.724,00 Kč na pokrytí jejích závazků z jiné úvěrové smlouvy a 11.276,00 Kč převodem na účet žalované, což je doloženo jednak výpisem z účtu žalobkyně, a jednak výpisem z účtu žalované. 11. Soud v prvé řadě posuzoval, zda žalobkyně splnila povinnost, vyplývající z ust. § 86 an. ZSÚ, zejména zda jí požadované informace o žalované a jejích majetkových poměrech byly spolehlivé, dostatečné a přiměřené, a zda postupovala čestně, transparentně a se zohledněním práv a zájmů spotřebitele (§ 76 odst. 1 ZSÚ), a s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ), kterou definuje § 2, odst. 1, písm. p) zákona 634/1992 Sb. Soud má s ohledem na výše uvedené závěry dokazování za to, že tomu tak nebylo. Z výše uvedené vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za červen 2019, z něhož vyplývá mimo jiné, že žalovaná hradí na nájemném pravidelné měsíční platby ve výši 17.000,00 Kč, když na uvedeném výpisu je tato platba za červen i červenec 2019, vždy v částce 17.000,00 Kč. I přes tuto skutečnost žalobkyně akceptovala, že v příloze úvěrové smlouvy, označené Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele) jsou uvedeny náklady na bydlení 8.500,00 Kč, a dále tuto záležitost nezkoumala. Z propočtu disponibilního zůstatku z příjmů žalované přitom vyplývá, že pokud by tento výdaj byl u žalované započten v jeho skutečné výši, celkové náklady žalované by nedostačovaly k pokrytí jejích závazků. Konečně žalovaná uhradila v řádném termínu splatnosti pouze první čtyři splátky, a již splátku, splatnou 15.1.2020, uhradila po splatnosti (viz potvrzení žalobkyně o uhrazené splátce), a po úhradě 14 splátek (saturovaných evidentně z dalších výše uvedených čerpaných úvěrů) další platby neprovedla. 12. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně, ač měla k dispozici výpis z účtu žalované, z něhož zcela jasně vyplývaly náklady radikálně odlišné od těch, které žalovaná deklarovala, neprovedla vůbec, a pokud ano, tak nedostatečně, šetření těchto rozporů. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná smlouvu elektronickou formou (včetně přílohy, deklarující její majetkové poměry) podepsala 15.8.2019 v 11.32 hodin, téhož dne v 11.43 hodin (11 minut po podpisu smlouvy) proběhla platba na pokrytí závazků žalované z předchozí úvěrové smlouvy a ve 12.24 hodin byla na účet žalované poukázána částka 11.276,00 Kč. Již z uvedeného je zřejmé, že u žalobkyně nelze mít za splněnou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, v důsledku čehož je nutno uzavřenou úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou, a to neplatnou absolutně, tj. s povinností soudu k této neplatnosti přihlížet i bez námitky účastníka. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele úvěr splatit. 13. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, byla absolutní neplatn