21 C 217/2021-29 — Městský soud v Brně

Žalobou z 30.3.2021 ve znění podání z 1.12.2021 domáhala se žalobkyně původně zůstatku nesplaceného úvěru, poskytnutého žalovanému společností [právnická osoba], která pohledávku postoupila žalobkyni, následně vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy poskytnutím úvěrové jistiny. Žalovaný vznesl námitku promlčení. Žalobkyně byla vyzvána, aby se k této námitce vyjádřila, což neučinila, a namísto toho změnila svůj nárok na nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Podle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru [číslo] vzal soud za prokázáno, že [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný uzavřeli dne [číslo] smlouvu o úvěru, v níž konstatovali, že 8.11.2013 uzavřeli smlouvu o všeobecných podmínkách poskytování úvěru, na základě které žalovaný požádal o úvěr. Ten byl sjednán na jistinu 13.000,00 Kč, splatnou spolu s poplatkem z aúvěr 1.404,00 Kč do 14.8.2017. Z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že jistina byla žalovanému poukázána dne 7.8.2017. Žalobkyně podáním z 1.12.2021 tvrdí absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy s odkazem na § 87 zákona 257/2016 Sb., týkající se prověřování úvěruschopnosti dlužníka. Nárok by tak měl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému plněním bez právního titulu (§ 2991 odst. 1, 2 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.). Žalovaný vznesl námitku promlčení (§ 610 odst. 1 o.z.), v důsledku které dlužník není povinen plnit, je-li právo uplatněno po uplynutí promlčecí lhůty (§ 609 o.z.). Promlčecí lhůta u nároku na vydání bezdůvodného obohacení začíná běžet dnem, kdy mohlo být právo poprvé uplatněno u orgánu veřejné moci (§ 619 odst. 1 o.z.), přičemž směrodatný je okamžik, kdy se oprávněná osoba dozvěděla, resp. dozvědět měla a mohla, o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty (§ 619 odst. 2 o.z.). U práva na vydání bezdůvodného obohacení tyto okolnosti zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 o.z.). Za situace, kdy žalobkyně zastává stanovisko o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy, lze konstatovat, že dnem, kdy její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru poukázala na účet žalovaného úvěrovou jistinu, měla vědomost jak o vzniku bezdůvodného obohacení, tak o osobě, které toto obohacení vzniklo, a tento den je tedy rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty. Právo na vydání bezdůvodného obohacení mohlo být uplatněno u soudu dnem následujícím, tj. 8.8.2017. Promlčecí lhůta činí dle § 629 odst. 1 o.z. tři roky, objektivní promlčecí lhůta činí 10 let od poskytnutí bezdůvodného obohacení (§ 638 odst. 1 o.z.). Promlčecí lhůta začala běžet 8.8.2017, neboť od tohoto data při neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy poskytovatel úvěru věděl či vědět měl a mohl, že poskytuje plnění bez právního důvodu, jakož i to, komu je poskytuje. Promlčecí lhůta uplynula 8.8.2020, žaloba byla podána 30.3.2021, tj. po uplynutí promlčecí doby. Soud řízení v části, v jaké žalobkyně vzala žalobu zpět, zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a ve zbytku žalobu z důvodu promlčení žalovaného nároku zamítnul. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. jak je uvedeno ve výroku III, neboť žalovanému, ač procesně úspěšnému, v řízení náklady nevznikly.