32 C 46/2021-31 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou ze dne 5. 1. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 63 050 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaým smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl částku 30 000 Kč. Žalovaný však řádně a včas neplatila, a došlo k zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalovaného byla požadována zéž smluvní pokuta. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, bylo jednáno v jeho nepřítomnosti dle §101 odst. 3 o. s. ř. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 29. 6. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 30 000Kč (smlouva o úvěru ze dne 29.6.2018 včetně předpisu splátek + transakční historie). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (smlouva o postoupení pohledávek + seznam postoupených pohledávek + potvrzení o zaplacení úplaty + dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek + prohlášení o pravosti podpisu + výpis z OR ohledně žalobce). Žalované bylo postoupení pohledávky na žalobce oznamováno dopisem ze dne 24. 7. 2020 (oznámení o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 18. 12. 2020 byl žalovaný vyzývána k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka včetně podacího lístku). Pokud jde o pravomoc českých soudů, tato vyplývá z ustanovení čl. 17 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný je sice slovenské státní příslušnosti, avšak zdržuje se na území Českeé republiky, když ostatně zde i uzavřela předmětnou smlouvu. Soud postupoval dle českého práva v souladu s ustanovením čl. 6 nařízení Řím I. Dle § 3028 odst.3 o. z. se vztah mezi účastníky řídí zákonem č. 89/2012 Sb. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je toliko částečně důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., avšak tuto soud hodnotí z více důvodů jako absolutně neplatnou. Předchůdce žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť schopnost žalované splácet nebyla vůbec zjišťována. Pokud žalobce postupoval tak, že žalovanému částku 30 000 Kč odeslal na účet, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Zda byla zkoumána úvěryschopnost soud zjišťuje z úřední povinnosti (srov. závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20). Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc s ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro společnost obecně (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Lze též odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu. Protože však žalovaný čerpal částku 30 000 Kč, došlo u něj k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení podáním ze dne 18. 12. 2020. Je-li vycházeno ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den dle § 573 o. z., je žalovaný v prodlení se zaplacením částky od 22. 12. 2020. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 o. z., § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou z výše uvedených důvodů zamítl. Převážně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., avšak žádné náklady mu nevznikly.