33 C 149/2021-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení celkem částky 17 481,22 Kč z titulu nesplacené půjčky poskytnuté společností [právnická osoba] na základě smlouvy [číslo] kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal žalovaný splatit v měsíčních splátkách po 1 004 Kč. Žalobce dále v žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalovaného před sjednáním úvěru, kdy byl úvěrovaný dotazován na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky, předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] si získané informace ověřila a porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrovaného stanovil výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřil s výdajovou stránkou úvěrovaného a na základě toho shledal, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný porušil smluvní podmínky, předchůdcem žalobce byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 2. 5. 2019. K výzvě soudu pak žalobce doplnil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 21. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal žalovaný uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 962 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 42 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39,90 %. K výzvě soudu pak žalobce dále doplnil, že žalovaný čerpal finanční prostředky v souladu se smluvním ujednáním dle článku 3 smlouvy o úvěru. Dále odkázal na transakční historii, ze které vyplývají čitelné průběžné úhrady ze strany žalovaného a to ve sloupcích O, PaQa současně jak se jednotlivé úhrady rozpadají na jistiny a příslušenství. Žalovaná částka sestává dle žalobce z jistiny ve výši 16 878,43 Kč, dále z částky 50 Kč jako nákladů vzniklých žalobci v souvislosti s uplatněním pohledávky a v částce 552,39 Kč označené jako odkoupené dlužné poplatky, se pohledávka skládá z poplatku za pojištění schopnosti splácet úvěr 5x 42 Kč a dále v částce 552,39 Kč z částky smluvní pokutou ve výši 0,1 % z částky splatné jistiny denně a to za období od 2. 5. 2019 do 31. 5. 2019. Dále sestává z částky 0,40 Kč jako pohledávky tvořené kapitalizovaným úrokem. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 24. 7. 2018, návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 24. 7. 2018 a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 25. 7. 2018 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 39,90 %, žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou půjčku ve 36 měsíčních splátkách po 960 Kč. Současně byl sjednán poplatek za pojištění ve výši 42 Kč měsíčně, čímž měsíční splátka činila 1 004 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 25. 8. 2018 a poslední splátka dne 25. 7. 2021. Žalobce k důkazu nedoložil listinu, kterou by prokázal, že akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce byla doručena žalovanému. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červenec 2018 soud zjistil, že tomuto na účet dne 25. 7. 2018 byla připsána částka 20 000 Kč s označením [variabilní symbol] (číslo smlouvy o půjčce). 5. Žalobce dále k důkazu založil přípis ze dne 2. 5. 2019, kterým přistoupil předchůdce žalobce k zesplatnění předmětné pohledávky, k důkazu však nedoložil žádnou listinu, kterou by prokázal, že předmětný přípis byl žalovanému odeslán a doručen. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem ze dne 19. 3. 2020 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 23. 4. 2020 a poštovního podacího archu z téhož data soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 17 481,22 Kč z titulu smlouvy [číslo]. Z doručenky na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný si předmětnou zásilku nevyzvedl. 8. Další důkazy označené žalobcem soud již neprováděl, a to zejména transakční historii, neboť žalobce přes výzvu soudu danou mu před jednáním tak, aby konkretizoval, jaké konkrétní splátky uhradil, v jaké výši, na co konkrétně tyto splátky byly započteny, jaké konkrétní splátky žalovaný nezaplatil, kdy současně byl vyzván k tomu, aby přesně specifikoval, jak k žalované částce dospěl, žalobce tak skutková tvrzení dle výzvy nedoplnil, kdy neuvedl v žalobě ani v doplnění, jaké konkrétní splátky, v jaké výši žalovaný zaplatil a na co konkrétně tyto byly započteny. Pokud dále uvedl, že žalovaná částka sestává z 50 Kč jako nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním pohledávky, neuvedl, z čeho tento nárok dovozuje, dále pokud uvedl, že částka 552,39 Kč má představovat poplatek za pojištění a to 5x 42 Kč, nespecifikoval, za jaké konkrétní měsíce požaduje tento poplatek za pojištění, dále uvedl, že částka 552,39 Kč má představovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky splatné jistiny denně za období od 2. 5. 2019 do 31. 5. 2019, aniž by uvedl, z čeho dovozuje nárok na úhradu smluvní pokuty a jak k této výši konkrétně dospěl. Rovněž tak nedoplnil skutková tvrzení, pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 0,40 Kč, za jaké období uplatňuje kapitalizovaný úrok a z jaké částky. 9. Žalobce k důkazu neoznačil a nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. 10. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před poskytnutím spotřebitelského úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, které zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. 17. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žaloby a to ani částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 25. 7. 2018, byť žalobce k důkazu nedoložil listinu, kterou by prokázal, že akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o zápůjčce doručil žalovanému. Nicméně bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem, který odpovídá číslu smlouvy o zápůjčce. V daném závazkovém vztahu vystupoval předchůdce žalobce jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEÚ C -679/) zabýval tím, zda předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlu