34 C 122/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 27. 1. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 250 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne 25. 7. 2018 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) online prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 15. 8. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 165,50 Kč a smluvní úrok z úvěru. Jelikož žalovaný na svůj dluh ani přes opakované upomínky ničeho neuhradil, domáhal se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019, zaplacení nesplacené jistiny ve výši 1 500 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 165,50 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 744,66 Kč, nákladů za vymožení pohledávky ve výši 130 Kč (to vše označeno jako kapitalizovaný úrok), smluvní pokuty ve výši 750 Kč a úroku z prodlení. 2. Podáním došlým soudu dne 18. 8. 2021 vzal žalobce žalobu ohledně částky 2 790,16 Kč (kapitalizovaný úrok 2 040,16 Kč a smluvní pokuta 750 Kč), částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 3. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili. 5. Dne 25. 7. 2018 byla elektronicky (prostřednictvím zařízení umožňující komunikaci na dálku) mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. Žalovanému byla bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 1 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 166 Kč a úrokem z úvěru ve výši 745 Kč. Úvěr byl splatný jednorázovou platbou dne 15. 8. 2018 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o úvěr ze dne 25. 7. 2018, ve které žalovaný neuvedl, žádné skutečnosti stran jeho osobních a majetkových poměrů. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 byla pohledávka společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobce. [právnická osoba] přípisem ze dne 21. 1. 2020 oznámila postoupení pohledávky žalovanému a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2021 žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu. 8. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována 10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 11. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 13. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 19. V posuzované věci však žalobce přes přímý dotaz soudu neuvedl (tím spíše nedoložil), že by původní věřitel činil jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací, resp. že sám aktivně zjišťoval osobní a finanční situaci žalovaného. Původní věřitel nezjišťoval osobní a finanční situaci žalovaného, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného a ani si nevyžádal doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. 20. Právní předchůdce žalobce tedy před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho příjmech a výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018). 21. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 1 500 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb