44 C 91/2016-256 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2016 domáhala vydání rozhodnutí (po provedeném rozšíření žaloby a následně částečném zpětvzetí žaloby), kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 291.958 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 12. 2014 v 11:30 hod. uklouzla a spadla na zledovatělém neposypaném chodníku u kontejnerů na pozemku parc. č. 1990 v k.ú. [část obce], který je ve vlastnictví žalovaného (konkrétně k pádu došlo před domem [ulice a číslo], [obec]). Žalobkyně se při pádu silně udeřila do hlavy, byla dezorientovaná, chvíli přestala vidět. Žalobkyně se následně vrátila domů do svého bytu a šla si lehnout. Kolem 17:30 hod. se domů vrátila dcera žalobkyně a zavolala jí záchranku, žalobkyně byla následně hospitalizována ve Fakultní nemocnici u sv. [jméno] v [obec] po dobu 17 dnů. Bylo zjištěno, že u ní došlo k dvojité fraktuře spodiny lebeční, k prasknutí pravého ušního bubínku, otřesu mozku a úniku mozkomíšního moku pravým zvukovodem. K ustálení jejího zdravotního stavu došlo v roce 2015, po úraze pociťuje výrazné zhoršení čichu, snížení sluchu, závratě a ztrátu chuti. Žalobkyně žádala žalovaného o odškodnění výzvou ze dne 2. 10. 2015, žalovaný celou věc postoupil vedlejšímu účastníkovi, který žádost o odškodnění zamítl s tím, že dne 1. 12. 2014 probíhalo zmírnění závad ve schůdnosti na chodnících dle ekonomických možností a žalovaný není za škodu odpovědný. Žalobkyně s tímto stanoviskem nesouhlasí, poukázala na to, že chodník byl zledovatělý a neposypaný, žalovaný za škodu odpovídá dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. K úrazu žalobkyně došlo v důsledku závady ve schůdnosti chodníku, jehož zimní údržba nebyla vůbec prováděna a za způsobený úraz a následky s tím spojené žalovaný odpovídá. Žalobkyně v této souvislosti rovněž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 2077/14. Žalobkyně požaduje bolestné ve výši 85.435 Kč a za ztížení společenského uplatnění částku ve výši 206.523 Kč, tak jak vyplývá ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce], Ph.D., MHA. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2016 uvedl, že zimní údržbu předmětného chodníku provádí na základě smlouvy o dílo spol. [právnická osoba] Podle deníku zimní údržby byl dne 1. 12. 2014 od 04:00 hod. do 16:00 hod. prováděn kompletní zásah na chodnících a silnicích, podle kontroly v 19:00 hod. byly všechny komunikace schůdné. Žalovaný má s vedlejším účastníkem uzavřenu pojistnou smlouvu, na základě které byla u této pojišťovny uplatněna pojistná událost žalobkyně. Z vyjádření pojišťovny vyplývá, že ze strany žalovaného bylo dne 1. 12. 2014 prováděno zmírnění závad ve schůdnosti, přičemž toto bylo prováděno žalovaným podle jeho ekonomických možností v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb. a žalobkyni tak nevznikl nárok požadovat po žalovaném náhradu újmy. Vzhledem k tomu, že zimní údržba byla žalovaným prováděna podle aktuálního stavu počasí a stavu předmětného chodníku, žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V podání ze dne 16. 1. 2018 žalovaný doplnil, že se s ohledem na věk a zdravotní stav žalobkyně v době před úrazem domnívá, že žalobkyni nevznikla poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti, nárok za ztížení společenského uplatnění tak není důvodný. Na jednání dne 5. 11. 2019 žalovaný v rámci své závěrečné řeči dále uvedl, že se daný den jednalo o kalamitní situaci, na údržbu byli povolání všichni zaměstnanci [právnická osoba] a snažili se následky kalamitní situace zmírnit. Žalovaný považuje cestu žalobkyně v daném počasí za nerozum. Tvrzení žalobkyně žalovaný považuje za zmatená a protichůdná, žalobkyni považuje za nevěrohodnou. Žalovaný zdůraznil, že zde se nejednalo o závadu ve schůdnosti, ale o kalamitní stav upravený v § 26 odst. 5 silničního zákona, kdy byla schůdnost v podstatě znemožněna. Rozdíl mezi závadou ve schůdnosti a kalamitním stavem je v tom, že závada ve schůdnosti je lokální, neočekávaná, hůře viditelná, kdežto kalamitní stav je celoplošný a jednoduše viditelný. To má rozhodující vliv na posouzení obezřetnosti chodce. Žalobkyně měla předvídat možnost pádu, a to zejména s ohledem na její věk, hmotnost, sníženou schopnost chůze a znalost rizikovosti místa. Dále je třeba brát v úvahu, že se žalobkyně pohybovala na obrubníku, kdy v tomto kalamitním stavu u seniora tohoto věku je nebezpečné už samotné našlápnutí na obrubník. Žalovaný zdůraznil, že není jeho povinností provádět zimní údržbu obrubníků – sypat obrubníky. Žalobkyně se tedy pohybovala po rizikové cestě a nedodržela prevenční povinnost, na úrazu tedy měla rozhodující spoluúčast. 3. Vedlejší účastník se plně ztotožnil se stanoviskem žalovaného, má za to, že odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu není dána. Na jednání dne 5. 11. 2019 vedlejší účastník v rámci své závěrečné řeči dále uvedl, že nebylo prokázáno přesné místo, kde ke zranění žalobkyně došlo. Podle vedlejšího účastníka se v daném případě nejednalo o závadu ve schůdnosti, neboť tato musí být náhlá a neočekávaná. Zde bylo celé místo pokryto souvislou ledovou vrstvou, nelze tedy hovořit o závadě ve schůdnosti. Vedlejší účastník v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1713/2008. V projednávané věci byl posyp v podstatě neúčinný, přestože žalovaný vynakládal veškeré úsilí na to, aby chodníky ošetřil. Žalovaný jakožto vlastník komunikace nemůže být absolutně odpovědný za pády chodců na komunikaci. 4. Městský soud v Brně poprvé rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 5. 11. 2019, č.j. 44 C 91/2016-172, tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2020, č.j. 44 Co 82/2020-211, zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Krajský soud ve zrušovacím usnesení po shrnutí relevantní judikatury konstatoval, že v daném případě příčinou škody na zdraví žalobkyně nebyla závada ve schůdnosti komunikace tak, jak ji definuje § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., tj. nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace, když v řízení vyšlo najevo, že v době pádu byl chodník po celém povrchu zledovatělý a neposypaný, tj. celkově obtížně schůdný. Ve smyslu judikatury je však nutno zabývat se i tím, zda nejsou dány předpoklady vzniku obecné odpovědnosti za škodu vlastníka komunikace, tedy zda žalovaný neporušil své povinnosti, zejména povinnost odstranit, či zmírnit závady ve schůdnosti tak, jak mu ukládá § 27 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. s tím, že podrobnosti stanoví vyhláška č. 104/1997 Sb. V daném případě soud I. stupně učinil závěr, že žalovaný nedodržel svou povinnost zajistit, aby komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců, když chodník nebyl posypán ani jednou a byl namrzlý souvislou vrstvou ledu. Výše uvedený závěr soud I. stupně učinil za situace, kdy mu není znám obsah plánu zimní údržby žalovaného v dané lokalitě, včetně časových lhůt k provádění údržby konkrétních ulic, nebyl mu předložen ani deník zimní údržby k danému dni, nebyl vyslechnut konkrétní pracovník firmy provádějící údržbu v dané ulici a svědkyně nebyly dotázány k situaci provádění údržby v průběhu celého dne. Bez těchto základních informací však nelze činit závěr, že žalovaný nesplnil svou povinnost zmírnit závadu ve schůdnosti, vznikající povětrnostními vlivy (průběžné mrznoucí mrholení) a že v důsledku porušení této povinnosti je dán předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu dle § 2910 občanského zákoníku. Stejně tak nebylo podrobněji zjišťováno a vyhodnoceno, zda žalobkyně dostatečně dodržela prevenční povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám ve smyslu § 2009 občanského zákoníku, tedy zda žalobkyně se chovala tak, aby svému úrazu předešla, či nakolik ke svému úrazu a vzniku újmy přispěla. Vzhledem k tomu, že posouzení daného případu z pohledu vzniku odpovědnosti za škodu dle obecného předpisu – občanského zákoníku – je novým náhledem na právní kvalifikaci uplatněného nároku ze strany soudu, kterým by nemělo být upřeno právo účastníků na doplnění skutkových tvrzení i důkazních návrhů, což však přesahuje rámec řízení odvolacího, jehož smysl je v přezkumné činnosti, nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení bude na soudu I. stupně, aby ve smyslu výše uvedených závěrů odvolacího soudu poskytl účastníkům možnost doplnění, jak skutkových tvrzení, tak důkazních návrhů, provedl i důkazy, jejichž potřeba vyjde v řízení najevo dle § 120 odst. 3 o. s. ř. (např. vyzve žalovaného k předložení plánu zimní údržby a deníku zimní údržby, doplní výslechy již slyšených svědků ohledně situace údržby během celého předmětného dne, kdy došlo k úrazu žalobkyně) a poté o věci opětovně rozhodne, včetně náhrady nákladů řízení odvolacího. 5. Podáními ze dne 2. 2. 2021 a 15. 2. 2021 žalovaný soudu sdělil, že plán zimní údržby ke konkrétní lokalitě [obec] [část obce], ulice [ulice a číslo], zpracovaný a platný ke dni 1. 12. 2014 nedohledal a s jistotou blížící se jistotě lze konstatovat, že ani zpracován nebyl. N