44 C 95/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 6. 4. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 25.500 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 15. 8. 2014 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla v hotovosti částku 20.000 Kč. Žalovaná se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 38,4 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy a předání úvěru mimo sídlo úvěrujícího ve výši 2.800 Kč, poplatkem za administrativu ve výši 3.654 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso v místě bydliště žalované ve výši 3.476 Kč, celkem tedy částku 35.000 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2.500 Kč. Žalovaná na dluh uhradila pouze 9.500 Kč a dluží na čtvrté splátce 500 Kč a dále 10 celých splátek po 2.500 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes výzvu ze dne 26. 6. 2018. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované z její žádosti o úvěr a doložených dokladů o příjmech zaměstnavatele a výdajích na bydlení a ostatní životní náklady, dále ověřila nevedení exekucí na majetek žalované. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dne 15. 8. 2014 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 38,4 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy a předání úvěru mimo sídlo úvěrujícího ve výši 2.800 Kč, poplatkem za administrativu ve výši 3.654 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3.476 Kč, celkem tedy částku 35.000 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2.500 Kč splatných vždy 25. dne v měsíci. Úvěr ve výši 20.000 Kč byl žalované vyplacen dne 15. 8. 2014 v hotovosti, jak plyne z výdajového pokladního dokladu. Výzvou k úhradě ze dne 26. 6. 2018, předanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 25.500 Kč nejpozději do 7 dnů od obdržení výzvy. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 11. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto úvěrující před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, neboť smlouva o úvěru měla být uzavřena se spotřebitelem (§ 419 občanského zákoníku). Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od spotřebitele, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že věřitel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Žalobkyně v projednávané věci neoznačila žádné důkazy, z nichž by plynulo, že skutečně posoudila úvěruschopnost žalované. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by ze strany žalobkyně došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 25. 11. 2021, soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů. Na písemnou výzvu (usnesení ze dne 6. 5. 2021, č.j. 44 C 95/2021-20) žalobkyně nereagovala. Vzhledem k tomu, že nebyla posouzena úvěruschopnost žalované, je Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 15. 8. 2014 absolutně neplatná pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku). 13. Vzhledem k tomu, že je uzavřená Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 15. 8. 2014 absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalované (částka 20.000 Kč), hledět jako na plnění bez právního důvodu, tedy jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovaná již žalobkyni vrátila částku celkem 9.500 Kč, je tedy povinna ještě vrátit zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 10.500 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat výzvu k úhradě ze dne 26. 6. 2018, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 25.500 Kč nejpozději do 7 dnů od obdržení výzvy. Výzva k úhradě ze dne 26. 6. 2018 byla zaslána žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 26. 6. 2018. Za použití domněnky doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tedy byla výzva k úhradě ze dne 26. 6. 2018 doručena žalované dne 29. 6. 2018. Ve výzvě byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od obdržení výzvy. Žalovaná je tedy od 7. 7. 2018 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyni tedy od 7. 7. 2018 do zaplacení náleží zákonný úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení, tj. z částky 10.500 Kč (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě částečně vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.500 Kč od 7. 7. 2018 do zaplacení. Ve zbytku byla podaná žaloba vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta (jelikož je smlouva o úvěru absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok na úrok z úvěru ani na sjednané poplatky). 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu bylo zjištěno, že žalovaná byla ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro její pasivitu v celém řízení jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.