54 C 140/2021-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 25. 9. 2020, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 27.200 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20.000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku a celkové náklady v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč do [datum]. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, když na svůj dluh uhradil pouze částku 7.600 Kč, čímž mu vznikl dluh sestávající z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 7.200 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.540,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 3.206,58 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč za úrok ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, za odměnu za administrativní činnost ve výš 4.000 Kč a možnost hotovostního inkasa splátek ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v pravidelných 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 7.600 Kč. 6. Z karty zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má 1 nezaopatřené dítě. Žalovaný je zaměstnaný, jeho měsíční mzda činí 19.1000 Kč. Žalovaný bydlí v nájmu, výše měsíčního nájemného činí 5.000 Kč, ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava) činí 4.000 Kč, spoření (pojištění) 100 Kč. V době poskytnutí půjčky žalovaný splácel další úvěr měsíční splátkou 2.500 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalobce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovaným dne [datum] postoupil na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému skutečnosti týkající se postoupení pohledávky oznámil. 8. Z výzvy k plnění z [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného na existenci dluhu upozornil a vyzval jej k jeho zaplacení. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 3 odst. písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu 14. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to ani z části. 19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouva považovat za neplatnou. 20. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je mzda ve výši 19.100 kč. Byl-li pak příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru jej žalobce dostatečně ověřil. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) je také určena výší reálných výdajů. Žalobce ohledně výdajů žalovaného zjistil, že jeho pravidelné výdaje jsou představovány nájemným ve výši 5.000 Kč, ostatními výdaji ve výši 4.000 Kč, spořením ve výši 100 Kč a splátkou dalšího úvěru ve výši 2.500 Kč. Při obecné známosti současné výše nájmu, ale také nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Žalobce rovněž nezohlednil skutečnost, že žalovaný je otcem nezaopatřeného dítěte, v rámci posouzení úvěruschopnosti tak nebylo reflektovány jakékoliv výdaje spojené s výchovou a výživou dítěte. Jen stěží lze uvěřit, že nezaopatřené dítě nevyžaduje žádných nákladů. Žalobce proto postupovala zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným, aniž by je důsledně ověřil, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Pokud žalobce navzdory uvedenému postupoval tak, že žalovanému částku 20.000 Kč poskytl, počínal si tak lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. 21. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má je