104 C 4/2022-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 18.11.2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 32 400 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce – [právnická osoba], s.r.o. s žalovaným dne 14.8.2017 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částku 34 800 Kč (tj. jistina ve výši 20 000 Kč a náklady úvěru ve výši 14 800 Kč), a to v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy celkem uhradil pouze částku 2 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván v rámci dopisu dne 29.11.2019, v rámci kterého byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení této výzvy. Ke dni podání žaloby žalobce po žalovaném požadoval jistinu ve výši 20 000 Kč, zbytek nákladů úvěru ve výši 12 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 120 Kč (tj. 9% ročně z částky 20 000 Kč od 2.10.2018 – marné uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 29.11.2019 - datum postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 5 679,62 Kč (tj. 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 25.9.2018 – den následující po splatnosti poslední sjednané splátky, do 29.11.2019 datum postoupení pohledávky) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úrok 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Dopisem ze dne 30.4.2020 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s náklady tohoto úvěr ve výši 14 800 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. 5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, jeho příjem činí 16 100 Kč měsíčně a má výdaje na bydlení ve výši 5 500 Kč a další osobní výdaje ve výši 3 800 Kč. Žalovaný dále uvedl, že v domácnosti žije s jiným rodinným příslušníkem. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalovaného na žalobce. Z tabulky ohledně dluhu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh celkem částku 2 400 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyrozumíván o postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od data doručení tohoto oznámení. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 30.4.2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle § 573 o.z., se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 15. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit částku 34 800 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci zákaznické karty a dokumentů předložených žalovaným. V zákaznické kartě je uvedeno, že byla ověřena nájemní smlouva, SIPO, výplatní pásky a potvrzení od zaměstnavatele. Žádný z těchto dokumentů však předložen soudu nebyl, kdy žalobce sdělil, že tyto nemá k dispozici, neboť zákazníci kopie dokladů předkládají pouze při sjednávání smlouvy. V tomto ohledu je tvrzení žalobce v rozporu s ujednáním ve smlouvě, kde je na straně 2 smlouvy uvedeno, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu ověřovaných dokumentů, a to za období posledních tří měsíců. Současně žadatel o úvěr uděluje v rámci smlouvy souhlas s pořízením kopií uvedených dokumentů pro účely posouzení úvěruschopnosti a s uchování těchto kopií do doby, než budou splněny všechny závazky žadatele ze smlouvy o úvěru vůči věřiteli, případně do doby, kdy bude poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuto. Předchůdce žalobce tak měl mít kopie dokumentů, ze kterých ověřoval příjmy a výdaje žalovaného k dispozici. Tyto soudu nebyly ze strany žalobce předloženy, soud tak nemá prokázáno, že tvrzené příjmy a výdaje byly opravdu řádně ověřeny, tak jak to věřiteli ukládá zákon. Pokud jde tedy o tvrzení žalovaného ohledně výdajů na bydlení, lze si těžko představit, že by žalovaný reálně hradil částku 5 500 Kč za nájem i služby s bydlením spojené, když taková částka může stačit akorát tak na pokrytí služeb. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ …Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků