108 C 124/2022-26 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 393,88 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 6 897,71 Kč. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 3. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 393,88 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dlužných nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 678,53 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 407,65 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 850,67 Kč Kč, inkasního poplatku ve výši 3 251,28 Kč, smluvního úroku ve výši 2 834,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 889,78 Kč (za období od 1. 6. 2020 do 11. 6. 2021) a smluvní pokuty ve výši 6 897,71 (vypočtené za období od 1. 6. 2020 do 11. 6. 2021). Na své závazky žalovaná uhradila částku 9 173,99 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 4 606,12 Kč na jistinu a ve výši 4 567,87 Kč na smluvené příslušenství. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 31. 3. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 23 000 Kč (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne 31. 3. 2019). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr bude splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 14 měsíčních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 31. 5. 2020. Sjednaný kapitalizovaný úrok byl ve výši 2 214 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, poplatek za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 132 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 140 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 42 756 Kč. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že úvěr měl být úročen roční úrokovou sazbou 15 %. Z žádosti o úvěr ze dne 31. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že je zaměstnána s příjmem 15 400 Kč měsíčně, a to od ledna 2018 u [právnická osoba] [příjmení], [IČO]. Osobní výdaje potvrdila ve výši 8 000 Kč měsíčně (2 000 Kč na bydlení a energie a 6 000 Kč na dopravu a jídlo). Dále uvedla, že je vdaná a vyživuje jedno dítě do 26 let. K těmto tvrzením doložila potvrzení od zaměstnavatele. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 23 000 Kč, když žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smluv. 8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení zejména výdajové stránky žalované vycházela pouze z ústních informací žalované. Předestřené informace nijak neověřovala. Při ověření tvrzeného zaměstnání vyšla pouze z potvrzení zaměstnavatele, avšak nebyla vyžádána pracovní smlouva ani výplatní pásky či výpisy z účtu, které by osvědčovaly skutečnou výplatu mzdy. Tvrzené výdaje na bydlení ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena vůbec. Navíc výše výdajů na bydlení a energie v částce 2 000 Kč se soudu jeví, jako zcela nereálná, když v městě [obec] se ceny nájmu pohybují v násobně vyšší výši. Rovněž tak další výdaje na jídlo a dopravu jsou až podezřele nízké v situaci, kdy žalovaná uváděla, že vyživuje i další osobu. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala výplatní pásky ověřující výši tvrzených příjmů, či výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé j