115 C 130/2022-40 — Městský soud v Brně

Žalobou došlou soudu dne 27.5.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 3.022 Kč a 1.257 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 8.11.2018, ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 18.10.2019, uzavřené na dobu neurčitou a působil na pozici pracovník přepážky. Žalobce rovněž uzavřel s žalovaným dne 15.11.2018 dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Pracovní poměr žalovaného byl podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušen ke dni 9.2.2021. Žalovaný způsobil žalobci újmu spočívající ve schodku ve výši 2.099 Kč dne 19.11.2019 vzniklém v souvislosti s platbou provedenou platební kartou (výkaz závad č. 19/2019 s podpisem žalovaného), a pokladní schodek ve výši 923 Kč dne 14.1.2020, který byl zjištěn při kontrole ceninové pokladny. Žalovaný škodu uznal a zavázal se ji uhradit v celkové výši 3.022 Kč (2.099 Kč + 923 Kč) nejpozději do 20.3.2020. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 1.257 Kč z titulu odvodu za zdravotní pojištění za období od 5.1.2021 do 9.2.2021, kdy měl žalovaný neomluvenou absenci. Přes upomínky ze strany žalobce žalovaný dlužné částky nezaplatil. Žalovaný se k návrhu žalobce nevyjádřil. Soud v této věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a právní zástupce žalobce i žalovaný s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 8.11.2018, ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 18.10.2019, pracovní poměr na dobu neurčitou, který skončil ke dni 9.2.2021 okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele z důvodu neomluvené absence žalovaného. Za dobu trvání pracovního poměru uzavřeli účastníci dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Na svěřených hodnotách došlo ke schodku v celkové výši 3.022, tuto újmu žalovaný uznal a zavázal se zaplatit do 20.3.2020. V období od 5.1.2021 do 9.2.2021 nedocházel žalovaný do zaměstnání, jeho nepřítomnost nebyla omluvena, žalobce za toto období provedl za žalovaného odvod zdravotního pojištění ve výši 1.728 Kč. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky vznikl pracovněprávní vztah, v rámci kterého žalovaný způsobil žalobci škodu, když na svěřených hodnotách vznikl schodek ve výši 3.022 Kč a žalobce za žalovaného za dobu neomluvené absence zaplatil zdravotní pojištění ve výši 1.728 Kč. Neplnil-li žalovaný dobrovolně, posoudil soud nárok žalobce podle § 252 a § 250 zákoníku práce a zavázal žalovaného k plnění výrokem I. tohoto rozsudku. Současně uložil žalovanému v souladu s § 4 zákoníku práce, § 1968 občanského zákoníku povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč za zaplacený soudní poplatek a paušální náklady žalobce dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 600 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč dle § 1 odst. 3 této vyhlášky. Celkem tedy náklady žalobce činí 1 600 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.