116 C 260/2021 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 11.048,74 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky, která byla žalované poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 12. 2017. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovanou dne 13. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě byla žalované poskytnuta zápůjčka výši 15.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 469 Kč, poslední splátka ve výši 454 Kč, celkovou částku ve výši 28.125 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 15.000 Kč a poplatkem ve výši 13.125 Kč. Poplatek představoval součet úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, tj. částku ve 2.683 Kč; odměnu za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6.312 Kč a odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4.130 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 6. 2. 2019. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, když nepravidelnými platbami v různé výši zaplatila pouze částku ve výši 8.400 Kč Poslední úhrada byla uskutečněna dne 7. 11. 2018. Ze zákaznické karty ze dne 13. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaná byla svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost, žila v nájmu a byla zaměstnána na plný úvazek jako servírka. Důvodem zápůjčky byly výdaje na zdraví. Čistý příjem byl uveden ve výši 10.062 Kč, dále byl uveden ostatní příjem ve výši 17.000 Kč, celkový měsíční příjem žalované tak byl 27.062 Kč. Dle vyznačených políček měly být k ověření předloženy výplatní pásky za měsíce září a říjen a pracovní smlouva ze dne 20. 9. 2017. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 12.785 Kč, přičemž z toho částka ve výši 2.785 Kč měla být určena na úhradu interních splátek u právního předchůdce žalobce a částka 10.000 Kč představovala odhadované měsíční výdaje. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, účinné k témuž dni, soud zjistil, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 14. 2. 2020. Žalovaná žalobci dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 11. 5. 2020, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 12. 5. 2020. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 11.048,74 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 3. 7. 2018 do data postoupení 20. 1. 2020 z částky 11.048,74 Kč v celkové výši 1.616,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 % za období od 7. 2. 2019 do data postoupení 20. 1. 2020 z částky 11.048,74 Kč v celkové výši 3.097,33 Kč, úroku z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení z částky 11.048,74 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % od 21. 1. 2020 do zaplacení z částky 11.048,74 Kč. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). 15. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splácet. Dle předložené zákaznické karty se právní předchůdce žalobce zabýval pouze příjmovou stránkou žalované, nikoliv však důsledně, neboť se spokojil pouze s doložením příjmu z hlavního pracovního poměru. Dle údajně doložené pracovní smlouvy a výplatních pásek dosahoval příjem žalované pouze částky 10.062 Kč měsíčně, tedy částky nižší než kolik činily žalovanou uváděné výdaje. Z katry není zřejmé, že by právní předchůdce měl snahu ověřit další uváděný příjem ve výši 17.000 Kč, jeho původ, skutečnou frekvenci jeho získávání. Právní předchůdce žalobce ani blíže nezkoumal výdaje žalované, nevyžádal si např. výpis z bankovního účtu, aby mohl získat ucelenější obraz o jejích skutečných měsíčních příjmech a výdajích. Za situace, kdy uváděné výdaje žalované jsou vyšší než skutečně doložené příjmy, by měl právní předchůdce žalobce o to důkladněji zkoumat úvěruschopnost žalované. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. 17. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalova