13 C 41/2021-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 350 900 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tak, že koncem roku 2020 uzavřela s žalovanou (jako dodavatelem) smlouvu, jejímž předmětem byla úplatná spolupráce při zpracování studie proveditelnosti robotizace výrobního procesu pro účely veřejné zakázky. Smlouva byla uzavřena ústně, účastníci se dohodli, že žalobkyně zaplatí žalované zálohu v částce 350 900 Kč. Na základě této dohody žalobkyně uhradila dne 29. 1. 2021 částku 108 900 Kč jako část zálohy vyúčtovanou zálohovou fakturou [číslo] dne 24. 11. 2020 částku 242 000 Kč jako část zálohy vyúčtovanou zálohovou fakturou [číslo]. Zakázka však byla zrušena a ke smluvené spolupráci tedy nedošlo. Žalobkyně se proto domáhala vrácení zaplacených záloh. Žalovaná do částky 242 000 Kč svůj dluh co do důvodu i výše uznala, ovšem zaplacené zálohy ani z části nevrátila. Žalobkyně tak měla za to, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila. 2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, který následně odůvodnila. Ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť žalobkyní zaplacené částky byly úhradou za jinou zakázku, která byla náhradou za nerealizovanou zakázku, za kterou žalobkyně zaplatila zálohy. Žalovaná žalobkyni poskytovala intenzivní podporu při vytváření robotizovaného výrobního procesu. Takto pro žalobkyni odvedla 290 hodin práce v hodinové sazbě 1 210 Kč s DPH, celkem tedy za částku 350 900 Kč. 3. Soud v projednávané věci nařídil setkání s mediátorem, na které se však žalovaná nedostavila a ke smírnému vyřešení věci nedošlo. Soud proto na den 29. 9. 2022 nařídil jednání, na které se dostavil pouze zástupce žalobkyně (žalovaná se bez omluvy nedostavila). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištění. 5. Žalovaná dne 31. 12. 2020 vystavila žalobci fakturu [číslo] za návrh [anonymizováno 7 slov], na částku 0 Kč s tím, že částka 242 000 Kč byla dne 24. 11. 2020 uhrazena jako záloha. K této faktuře byl dne 25. 3. 2021 vystaven opravný daňový doklad [číslo] z důvodu zrušené objednávky ze strany žalobkyně na částku – 242 000 Kč (faktura [číslo] opravný daňový doklad [číslo]). Žalovaná prostřednictvím její jednatelky dne 25. 3. 2021 vystavila žalobkyni potvrzení, ve kterém uvádí, že žalovaná potvrzuje vystavení opravného daňového dokladu z důvodu zrušení zakázky, a dále že se žalovaná zavazuje vrátit částku 242 000 Kč žalobkyni do 31. 5. 2021 (potvrzení ze dne 25. 3. 2021). Žalobkyně zaplatila na účet žalované částku 108 900 Kč a částku 242 000 Kč (dvě potvrzení o provedených odchozích platbách ze dne 22. 6. 2021). V rámci emailové komunikace se žalobkyně kontaktovala žalovanou za účelem vrácení zaplacených záloh. Na několik zpráv žalobkyně žalovaná reagovala pouze jedním emailem, ve kterém žalobkyní sdělila, že by žalovaná vystavila ke dni 30. 4. 2021 dobropis a v případě dotazů zaslal kontakt na účetní žalované (emailová komunikace). 6. Žalobkyně se snažila domoci vrácení zaplacených částkám také prostřednictvím písemné výzvy a předžalobní upomínky (výzva ze dne 17. 5. 2021 s doručenkou a předžalobní upomínka s podacím lístkem). Ze zálohových faktur (č. Z20007 a Z20006) soud nezjistil pro projednávanou věc žádné rozhodné skutečnosti. 7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 8. Žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalovaná žalobkyni poskytne služby pro realizaci veřejné zakázky a žalobkyně za tyto služby uhradí dohodnutou cenu. Zřejmou a nepřekročitelnou podmínkou pro naplnění účelu smlouvy byla právě realizace veřejné zakázky ze strany žalobkyně. Tím, že tato veřejná zakázka nebyla žalobkyní realizována, odpadl i účel smlouvy a zanikl tím i smluvní vztah mezi stranami. Ze skutkových tvrzení, i provedeného dokazování pak jednoznačně vyplývá, že obě strany se chovaly v souladu se skutečností, že smlouva byla ukončena. Dále se účastníci dohodli na tom, že žalobkyně žalované ještě před realizací plnění ze smlouvy poskytne peněžité zálohy. Tyto zálohy byly žalované prokazatelně poskytnuty, což žalovaná ani nerozporovala. Dle soudu bylo prokázáno, že žalovaná byla vědoma své povinnosti vyplacené zálohy vrátit, když na zálohu ve výši 242 000 Kč vystavila opravnou fakturu a dále písemně uznala svoji povinnost tuto částku vrátit. Vzhledem k faktu, že částka 108 000 Kč byla žalobkyní uhrazena též jako záloha a na základě stejné smlouvy, musela žalovaná nepochybně vědět, že ji stíhá povinnost k vrácení i této částky. Ostatně žalovaná ve svém vyjádření implicitně tuto svoji povinnost uznala, neboť tvrdila, že částky započetla na svoji jinou pohledávku, k čemuž by neměla důvod, pokud by si nebyla vědoma, že z předmětné smlouvy jí nenáleží. 9. Naopak soud nevzal za prokázané tvrzení žalované, že pro žalobkyni vykonala jinou činnost, za kterou jí náležela odměna ve výši žalované částky. Žalovaná k tomuto svému tvrzení neoznačila a nepředložila žádné důkazy, a protože se bez omluvy nedostavila na soudní jednání, sama znemožnila, aby jí soud na jednání poskytl poučení dle § 118a o. s. ř. V takovém případě soud není povinen sdělovat účastníkovi potřebná poučení jiným způsobem, ani není povinen odročovat jednání (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nad rámec uvedeného pak soud dodává, že toto tvrzení žalované je v rozporu s ostatními provedenými důkazy, když v emailové komunikaci předložené žalobkyní žalovaná o jiných činnostech nezmiňuje a sama vystavila opravnou fakturu a písemné potvrzení, ve kterém se zavazuje část žalované částky vrátit. 10. Takto zjištěný skutkový stav a závěry z něj učiněné soud podřadil pod následující právní normy. 11. Podle ustanovení § 548 odst. 1 a 2 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) platí, že vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní, a že podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. 12. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Smlouvou o dílo se podle ustanovení § 2586 odst. 1 o. z. zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 14. Podle ustanovení § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. 15. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Odst. 2 téhož ustanovení pak stanoví, že se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle ustanovení § 3002 odst. 1 o. z. pak platí, že plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen. 17. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovanou uzavřely platnou smlouvu o dílo dle § 2586 o. z., a to v ústní formě. Smlouva byla uzavřena pro účel realizace veřejné zakázky ze strany žalobkyně. Nerealizace této veřejné zakázky tedy byla rozvazovací podmínkou pro účinnost smlouvy dle § 548 odst. 2 o. z.. Tím, že k realizaci veřejné zakázky nedošlo, byla naplněna rozvazovací podmínka účinnosti smlouvy a smluvní vztah byl zrušen. Žalované částky jsou svojí povahou zálohou. Při zrušení smlouvy bez poskytnutého plnění se pak záloha stává bezdůvodným obohacením, neboť právní důvod, na základě kterého byla zaplacena, odpadl. Zrušením smlouvy tak žalované vznikla povinnost tyto zálohy vrátit, a to na výzvu žalobkyně. Tím, že žalovaná, ani přes výzvu žalobkyně (a co do částky 242 000 Kč i přes písemnou dohodu) zálohy nevrátila, se bezdůvodně obohatila dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní důvod, na základě kterého jí byly zálohy zaplaceny, odpadl. Soud proto žalobě zcela vyhověl, a to i ohledně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně řádně vyčíslila dle § 1970 o. z., přičemž splatnost částky 242 000 Kč se odvíjí od písemné dohody stran ohledně splatnosti vrácení této zálohy a splatnost částky 108 000 Kč se odvíjí od zaslání předžalobní upomínky dle § 142a o. s. ř. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 18. Tvrzení žalované ohledně započten