16 C 129/2022-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 40.054 Kč s příslušenstvím, neboť dne 26.1.2017 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, jakož i hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Ve smlouvě si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 522 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 609 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 8.3.2018. Na poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil toliko 3.575 Kč. Dne 27.5.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádné trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, jakož i za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Ve smlouvě si dále žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit předchůdci žalobce poplatek ve výši 522 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 609 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 7.7.2017. Na poskytnutou pohledávku žalovaný uhradil celkem 27.015 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 26.1.2017 byla sepsána karta zákazníka, žádost o zápůjčku, dle které představuje čistý měsíční příjem žalovaného částku 30.000 Kč a další příjmy 5.000 Kč. Zatímco měsíční výdaj ve výši 5.000 Kč na bydlení, 3.800 Kč na osobní výdaje a 2.436 Kč na splácení úvěru. Použitelný příjem tak byl právním předchůdcem žalobce shledán ve výši 23.764 Kč. Dne 26.1.2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] to mezi společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným jako zákazníkem na straně druhé, kdy v duchu smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci též náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem, a to úrok ve výši 2.800 Kč, poplatek ve výši 4.000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč a pojištění ve výši 522 Kč, tedy celkem částku 35.322 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek po 609 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 8.3.2018. Dne 27.5.2016 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako zákazníkem smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a tento se zavázal zaplatit úvěrujícímu za poskytnutí peněžních prostředků rovněž poplatek ve výši 14.800 Kč sestávající se z poplatků za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 2.800 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, jakož i pojištění ve výši 522 Kč, tedy celkem 35.322 Kč prostřednictvím 58 týdenních splátek po 609 Kč, při splatnosti poslední splátky dnem 7.7.2017. Podáním ze dne 29.11.2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce. Podáním ze dne 30.4.2020 byl žalovaný vyzván k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, a to k úhradě celkové dlužné částky 59.762,62 Kč nejpozději do 7.5.2020. 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 27.5.2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dne [číslo] smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2390 a § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 40.000 Kč (20.000 Kč + 20.000 Kč). 14. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora