16 C 249/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 9.508 Kč s příslušenstvím a dále 211,75 Kč, neboť dne 28.12.2020 uzavřel žalobce s žalovaným online smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které si žalovaný zapůjčil od žalobce částku 5.000 Kč s tím, že úvěr byl poskytnut jako bezúčelový se sjednaným smluvním úrokem ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím tří splátek, a to nejpozději do 28.3.2021 v celkové výši 9.508 Kč. Své smluvní povinnosti však žalovaný řádně a včas neplnil, sjednané splátky vůbec, natož ve smyslu splátkového kalendáře nehradil, ačkoliv byl k úhradě opakovaně vyzván, a to jak telefonicky, tak pomocí SMS zpráv či emailovou zprávou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 28.12.2020, výdajovým pokladním dokladem ze dne 28.12.2020, splátkovým kalendářem z téhož dne, žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru u společnosti [právnická osoba], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, první výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 15.2.2021 včetně podacího archu, druhou výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 1.3.2021 včetně podacího archu, protokolem o podpisu smluvních dokumentů ze dne 29.3.2021, předžalobní upomínkou ze dne 31.3.2021, poslední šancí k mimosoudnímu řešení pohledávky ze dne 22.3.2021, pracovní smlouvou [číslo] [spisová značka], mzdovým výměrem [číslo] [spisová značka], výpisem z účtu žalovaného za září roku 2020 až listopad 2020 včetně, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 28.12.2020 uzavřel žalobce s žalovaným online smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na základě které poskytl žalobce žalovanému částku ve výši 5.000 Kč. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému převeden na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol], a to dne 28.12.2020. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový. Ve smlouvě si strany dohodly smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, s tím že poskytnutý úvěr bude uhrazen prostřednictvím tří splátek do 28.3.2021, a to v celkové výši 9.508 Kč. První splátka ve výši 3.169,07 Kč se skládá z jistiny ve výši 1.614,07 Kč, z poplatku za správu ve výši 1.400 Kč, smluvního úroku ve výši 0,1% denně z dlužné částky ve výši 155 Kč. Druhá splátka ve výši 3.169,07 Kč byla splatná dne 28.2.2021 a sestávající se z jistiny ve výši 1.664,11 Kč, z poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 104,96 Kč. Třetí splátka ve výši 3.170,03 Kč byla splatná dnem 28.3.2021 a sestává se z jistiny ve výši 1.721,82 Kč, z poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 48,21 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě opakovaných písemných upomínek či pokusů o mimosoudní řešení pohledávky ze dne 22.3.2021. 4. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem posouzena na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru u společnosti [právnická osoba], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, pracovní smlouvy [číslo] [spisová značka], mzdového výměru [číslo] [spisová značka] a výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] za období září až listopad včetně roku 2020. 5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákona (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům. 11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) se soud nejprve zabýval tím, zda žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když smlouva byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem. Sjednaná smlouva o úvěru ze dne 28.12.2020 byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěr (§ 419 o.z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Bylo tak na žalobci jako věřiteli, aby tento s odbornou péčí posoudil, zda dlužník - žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splácet (Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaj o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 As 30/2015-39). 13. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměru dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelského úvěru, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními předpisy (Nález Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp.zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tak vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel smlouvu s žalobcem vůbec uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěru, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp.zn. 27 Co 221/19). Jak vyplývá ze spisu, žalobce se bezdůvodně spolehl toliko na skutečnosti, sdělené mu žalovaným, které mylně vyhodnotil a žalovanému poskytl úvěr, ačkoliv byl osobou, která nesplňovala ani základní předpoklady pro poskytnutí úvěru. 14. Vzhledem k výše uvedenému má tak soud za to, že žalobce se měl podrobněji zajímat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4 2015, pod č.j. 1 As 30/15-39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v