16 C 281/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 4.395,78 Kč s příslušenstvím představující nevrácenou poskytnutou zápůjčku v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce [číslo] dne 2.7.2018 mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 5.302 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, odměnu za zpracování doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2.728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.642 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 12.302 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, při splatnosti poslední splátky dnem 13.5.2019. Své smluvní povinnosti žalovaný nedostál a od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil toliko 4.950 Kč, poté již ničeho neuhradil. Touto žalobou se tak žalobce domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 4.395,78 Kč, jakož i kapitalizovaný úrok ve výši 2.075,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 654,79 Kč, zákonný úrok z prodlení a dále úrok ve výši 29% ročně z dlužné jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o zápůjčce, zákaznickou kartou, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek včetně oznámení a předžalobní výzvou, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 2.7.2018 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl věřitel dlužníkovi zápůjčku ve výši 7.000 Kč, když převzetí zápůjčky žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě. Za poskytnutou zápůjčku si účastníci sjednali poplatek za zápůjčku ve výši 5.302 Kč, sestávající se z úroku ve výši 930 Kč, z částky za zpracování doručení administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 2.728 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1.642 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 12.302 Kč se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 45 týdenních splátek po 274 Kč, při poslední splátce 246 Kč, V zákaznické kartě ze dne 2.7.2018 je zaznamenáno k pravidelným měsíčním příjmům žalovaného čistý měsíční příjem ve výši 16.525 Kč, ostatní příjmy 3.500 Kč a další čisté příjmy domácnosti 17.000 Kč, což v součtu představuje 37.025 Kč. Mezi běžné měsíční výdaje jsou uvedeny toliko odhadované měsíční výdaje ve výši 5.000 Kč. Dne 18.12.2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi postupitelem - [právnická osoba] a postupníkem - žalobcem, což bylo oznámeno dlužníkovi podáním ze dne 6.1.2021 s výzvou k úhradě dlužné částky. Ve výzvě k plnění se základním nebo právním rozborem ze dne 28.6.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 13.7.2021. 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 2.7.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ve smyslu ust. § 2390 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 7.000 Kč. 14. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo], ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení ú