16 C 290/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 12.497 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11.7.2017 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, a to společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 12.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce s navýšením o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.136 Kč, což v součtu představuje celkem 15.136 Kč. Ve smlouvě si dále účastníci sjednali, že celková dlužná částka bude splatná dne 1.10.2017, a to v jediné splátce na bankovní účet právního předchůdce žalobce spolu s veškerými poplatky. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas a do termínu splatnosti, tj. do 1.10.2017 uhradil toliko 4 Kč, kdy částka byla alokována na poplatek za poskytnutí úvěru. Ke dni postoupení pohledávky na žalobce představuje celková dlužná částka 21.309 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 12.000 Kč, z nesplacených úroků ve výši 3.132 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 497 Kč, z nákladů za inkasní vymáhání ve výši 5.680 Kč. Podanou žalobou se však žalobce domáhal uhradit toliko nesplacené jistiny ve výši 12.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 3.132 Kč, smluvní pokuty ve výši 497 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.685,87 Kč. Následně v průběhu řízení žalobce omezil žalobu o nesplacený úrok a smluvní pokutu, kdy soud s odkazem na ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení v daném rozsahu zastavil pro částečné zpětvzetí žaloby žalobcem. 2. Předmětem sporu tak zbyla nesplacená jistina ve výši 12.000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 2.10.2017 do 1.7.2019 ve výši 1.685,87 Kč, jakož i příslušející zákonný úrok z prodlení. 3. Žalovaný s k žalobě nevyjádřil. 4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11.7.2017, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jež tvoří přílohu [číslo] smlouvy, z dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 11.7.2017, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.7.2019, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.8.2019 a z výzvy před podáním žaloby ze dne 12.3.2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 11.7.2017 uzavřela společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient smlouvu o úvěru, na základě které poskytl věřitel ve spojení s dodatkem [číslo] ke smlouvě o úvěru klientovi úvěr v celkové výši 12.000 Kč s tím, že se klient zavázal splatit věřiteli poskytnutý úvěr v celkové výši 15.136 Kč, nejpozději do 1.10.2017, a to prostřednictvím jediné splátky na bankovní účet věřitele. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru řádně a včas neplnil a do termínu splatnosti, tj. do 1.10.2017 uhradil věřiteli toliko 4 Kč, když uhrazená částka byla alokována na poplatek za poskytnutí úvěru. Od 2.10.2017 se tak žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částky 15.132 Kč, kterou neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. V článku 5. odst. 5.1 smlouvy si účastníci sjednali právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení a v článku 5. odst. 5.1 smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.7.2019 s účinností ke dni 24.7.2019 převedena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19.8.2019. 5. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 6. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 11.7.2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12.000 Kč. 14. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečliv