16 C 73/2022-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 3.896,69 Kč s příslušenstvím, neboť dne 27.5.2016 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl věřitel dlužníkovi 6.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč, jakož i hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje dnem 3.6.2016, při splatnosti poslední splátky dnem 7.7.2017. Na poskytnutou půjčku žalovaný vrátil toliko 6.870 Kč. Dne 19.2.2016 byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl věřitel dlužníkovi 8.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, jak vyplývá ze smlouvy, kterou žalovaný podepsal. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.120 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, sjednané ve smlouvě, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje dnem 26.2.2016, při splatnosti poslední splátky k 31.3.2017. Na poskytnutou půjčku žalovaný uhradil toliko 12.430 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 19.2.2016, smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 27.5.2016, kartou zákazníka ze dne 18.2.2016, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 včetně oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne a výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22.2.2021, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 19.2.2016 uzavřel žalovaný jako zákazník s právním předchůdcem žalobce, a to společností [právnická osoba] jako věřitelem smlouvu o půjčce, na základě které poskytl úvěrující zákazníkovi částku 8.000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem ve smlouvě. Ve smlouvě se dále zákazníkem, tedy žalovaný zavázal zaplatit úvěrujícímu jako věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 5.920 Kč sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, z úroku ve výši 1.120 Kč a z hotovostního inkasa splátek 3.200 Kč, to vše prostřednictvím 58 týdenních splátek po 240 Kč, počínaje dnem 26.2.2016, při splatnosti poslední splátky 31.3.2017. Dne 27.5.2016 byla mezi týmiž účastníky uzavřena další smlouva o půjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému půjčka ve výši 6.000 Kč, při poplatcích 4.440 Kč sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.120 Kč, z úroku ve výši 840 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Celkovou částku ve výši 10.440 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci prostřednictvím 58 týdenních splátek po 180 Kč, počínaje dnem 3.6.2016 při splatnosti poslední splátky dne 7.7.2017. Jak vyplývá z karty zákazníka, části finanční situace byl u žalovaného evidován čistý příjem ve výši 12.600 Kč a měsíční výdaje za nájem 3.000 Kč a za výdaje domácnosti 6.000 Kč. Použitelný příjem tak byl vyčíslen v částce 3.600 Kč. Dne 29.11.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi postupitel - úvěrujícím a postupníkem - žalobcem, což bylo podáním z téhož dne oznámeno žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 22.2.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 9.3.2021. 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je nedůvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 27.5.2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dne 19.2.2016 smlouva o půjčce [číslo] ve smyslu ust. § 2390 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14.000 Kč. 13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo], ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit sch