18 C 26/2022-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 31.7.2021 domáhá po žalované zaplacení částky 10.264,16 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] se společností [právnická osoba] dne 26.11.2016, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč v hotovosti, žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 980 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč, dále si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění za 174 Kč, kdy celkovou částku se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila pouze částku 1.513 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka částku 10.841 Kč, sestávala z dlužné jistiny 7.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 1.247,96 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 2.441,33 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění 151,71 Kč. Žalobce se domáhá pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalovaná dále uzavřela se společností [právnická osoba] dne 2.8.2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 455 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč, dále uhradit doplňkovou službu životního pojištění ve výši 129 Kč, to vše ve 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 3.996 Kč. Žalobce se domáhá po žalované úhrady dlužné jistiny ve výši 3.264,16 Kč, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení a běžných úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dvě smlouvy o půjčce, a to dne 2.8.2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 5.000 Kč (dále jen„ smlouva [číslo]“), a dále dne 26.11.2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 7.000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit s příslušnými poplatky za úrok, administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek a služby životního pojištění. Na smlouvu [číslo] zaplatila žalovaná částku 3.996 Kč, na smlouvu [číslo] částku 1.513 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce doložil kartu zákazníka, ze které se podává, že žalovaná je rozvedená, má středoškolské vzdělání, nezaopatřené děti nemá, bydlí jako nájemník, sdílí společnou domácnost s jiným rodinným příslušníkem, pracuje na částečný pracovní úvazek jako prodavačka, dále se zde uvádělo, že v dané době má půjčku v celkové částce 9.000 Kč s měsíční splátkou 1.356 Kč u právního předchůdce žalobce; k měsíčním příjmům pak 10.000 Kč jako mzda a 3.000 Kč státní sociální dávky, celkové měsíční příjmy 13.000 Kč, vedle toho měsíční výdaje celkem 4.356 Kč, z toho výdaje domácnosti 3.000 Kč a splátky úvěru 1.356 Kč, údajně byla doložena pracovní smlouva a nájemní smlouva, tyto však žalobcem doloženy nebyly, tato karta zákazníka je z 26.11.2016. Z karty zákazníka ze dne 2.8.2016 se podává prakticky totéž s tím, že měsíční příjem je celkem 13.000 Kč a výdaje za domácnost 6.000 Kč, splátka tam uvedena nebyla, stejný zaměstnavatel, stejné zaměstnání na částečný pracovní úvazek. Žalobce soudu dále doložil úplný výpis z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobce i žalobce, smlouvu o postoupení pohledávek s přílohou [číslo] s oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., a to dne 2.8.2016 a 26.11.2016, na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 5.000 Kč a částku 7.000 Kč, žalované tak vznikla povinnost zapůjčené částky vrátit zpět, současně se zavázala k vrácení dalších poplatků v souvislosti se smlouvou o zápůjčce, a to u každé ze smluv vždy v týdenních splátkách tam specifikovaných. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelkou, soud hodnotí smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. 19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce vyšel z informací žalované, kdy z karet zákazníka z obou termínů předmětných smluv [čís