18 C 9/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovanou vzniklá z titulu účastníky uzavřené smlouvy o úvěru dne 20.12.2017, na základě které žalobce poskytl žalované částku 12.000 Kč, žalovaná se zavázala tuto vrátit spolu se souhrnným poplatkem 9.240 Kč. Žalovaná uhradila částku 14.200 Kč, zbývá jí uhradit 7.040 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolu náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, platební historie klienta u žalobce, vyhodnotil aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta (čestné prohlášení žalované o výši závazku) a dle lokality klienta, dále žalobce provedl kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem a kartě klienta. 2. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 3. Stručný závěr ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil takový, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 20.12.2017, na základě které žalobce poskytl žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaná se zavázala tento vrátit spolu s úrokem ve výši 4.200 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 2.400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2.640 Kč, celkem 21.240 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 354 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce doložil evidenční kartu klienta ze dne 20.12.2017, ze které vyplývá, že žalovaná bydlí jako nájemník, má učňovské vzdělání, je svobodná, u žalobce již úvěr měla, je na mateřské dovolené, toto mělo být ověřeno potvrzením o příjmu, čistý měsíční příjem 15.000 Kč, odhadované měsíční výdaje žalované měly být nájem/inkaso 4.000 Kč, jiné 3.000 Kč, celkem výdaje 7.000 Kč. U ověřených dokumentů se uvádělo předložení pouze občanský průkaz/povolení k pobytu. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Uhradila ve splátkách celkem částku 14.200 Kč. 4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 9. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Ohledně stručného právního posouzení věci soud uvádí, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z. dne 20.12.2017, na základě které žalobce poskytl žalované finanční hotovost v částce 12.000 Kč, žalovaná se zavázala tuto vrátit spolu se souhrnným poplatkem 9.240 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelkou, soud hodnotí smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. 18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce doložil ke zjišťování úvěruschopnosti evidenční kartu klienta, žalované, z které vyplývá, že žalovaná je svobodná, není zde uvedeno, kolik má dětí, nicméně dítě jako vyživovanou osobu má, neboť se zde uvádí, že je na mateřské dovolené, bydlí jako nájemník, z těchto její měsíční příjem měl činit 15.000 Kč, toto vše nebylo vůbec ověřeno, stejně tak jako nebyly ověřeny výdaje, které činily nájem/inkaso 4.000 Kč. Žalobce tedy nijak neověřil ani příjmy ani výdaje žalované, navíc soud poukazuje na skutečnost, že z evidenční karty klienta také vyplývá, že si žalovaná již zápůjčku u žalobce brala, kterou splácí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Tato reálná situace žalované nebyla žalobcem zjišťována, neboť i z takto doložených údajů je soudu zcela zřejmé, že s ohledem na nízký věk, na skutečnost, že je svobodná, má minimálně jedno nezletilé dítě, má již další zápůjčky, jistě není její schopnost splácet jakýkoliv úvěr dobrá. 20. S ohledem na výše uvedené soud tedy uzavírá, že žalobce nesplnil řádně svoji povinnost stanovenou zákonem a neposoudil úvěruschopnost žalované, toto posouzení proběhlo formálně, bez ověření a doložení příjmů a výdajů žalované. Následně pak i jejich zhodnocení. Smlouvu o zápůjčce soud hodnotí proto jako absolutně neplatnou dle zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnou dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. Plnění, které poskytl žalobce žalované (částku 12.000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná žalobce uhradila již částku 14.200 Kč, tedy tuto částku přeplatila, soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 21. Výrok o náhradě nákladů říz