ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2022:221.C.11.2022.1 Datum: 2022-10-26 Předmět: zaplacení 128 862 Kč s příslušenstvím - úvěr Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", ["insolvence""neplatnost právního jednání""peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 128 862 Kč s příslušenstvím - úvěr (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 )
1. Žalobou z 20.4.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako jistiny s příslušenstvím (111.323,43 Kč) a smluvní pokuty (998,00 a 16.141,40 Kč) za prodlení s úhradou dluhu, vše s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným 13.5.2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěrovou jistinu 98.000,00 Kč, z níž žalovaná uhradila pouze tři splátky po 5.939,00 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila a bylo proto jednáno v její nepřítomnosti. Žalobkyně navrhovala vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž tomuto návrhu soud nevyhověl, neboť pro vydání rozsudku nebyly splněny zákonné podmínky v podobě upozornění žalované na možnost vydání rozsudku pro zmeškání v případě, že se k jednání nedostaví.
2. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a vyžádaných soudem vzal soud za prokázáno následující:
3. Na webových stránkách žalobkyně vygenerovala žalovaná dne 13.5.2021 nejprve předsmluvní formulář a následně (o minutu později) návrh na uzavření smlouvy o úvěru, kdy se jednalo o formulářový, tj. předem připravený text, kam byly vepsány pouze údaje o žalované a výši úvěru a splátek. Na základě uvedené smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 98.000,00 Kč, úročený 64,71 % ročně, který se žalovaná zavázala splatit v 42 měsíčních splátkách po 5.939,00 Kč, splatných ke každému 20. dni v měsíci. V bodě 6 smlouvy byly sjednány sankce pro případ prodlení s úhradou splátek a rovněž automatické zesplatnění úvěru v případě prodlení delším než 65 dní a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky při zesplatnění úvěru. K uzavření smlouvy došlo dle bodu 1.3. smlouvy doručením oznámení o schválení úvěru; toto oznámení bylo vyhotoveno 17.5.2021 a bylo uloženo u doručující pošty od 18.5 do 28.5.2021 bez vyzvednutí ze strany žalované. Úvěrová jistina byla žalované dle výpisu z účtu v souladu s článkem 1.5. smlouvy poukázána ještě před schválením úvěru, a to 14.5.2021.
4. Ještě před podpisem úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně uzavřeli účastníci dodatek ke smlouvě, v němž žalovaná stvrzovala, že žalobkyně prověřila náležitě její úvěruschopnost.
5. Dle karty klienta žalovaná uhradila pouze první tři splátky po 5.939,00 Kč. Žalovaná byla o úhradu dlužných splátek upomínána přípisy z 21.10 a 22.11.2021, naposled pak předžalobní výzvou. Přípisem z 24.11.2021 bylo žalované oznámeno automatické zesplatnění úvěru a byla vyzvána k úhradě svých závazků do 10 dnů od odeslání oznámení.
6. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně vyhotovila hodnocení klienta, v němž uvedla pravidelný čistý měsíční příjem žalované 21.166,00 Kč, počet dětí nula, celkové měsíční výdaje 7.244,00 Kč. Příjem žalované ověřila ze dvou úhrad výplaty v lednu 15.355,00 Kč a v dubnu 19.902,00 Kč. Dále pořídila kopii občanského průkazu žalované a negativní výpis z rejstříku SOLUS.
7. Pokud jde o skutečné majetkové poměry žalované, soud z výpisů z účtu, na který byla poukázána úvěrová jistina, vzal za prokázáno následující:
8. Žalovaná vykazovala na svém účtu trvale nízké zůstatky, které nedávaly předpoklad úhrady jejích závazků, kdy počáteční zůstatek v únoru 2021 činil 134,11 Kč, v březnu 4.787,29 Kč, v dubnu 2.408,26 Kč a v květnu 1.903,22 Kč, tj. ani v jednom měsíci neměla na účtu na počátku měsíce finanční prostředky, postačující pro úhradu splátky úvěru, která byla sjednána ve výši 5.939,00 Kč.
9. Z výpisů z účtu dále vyplývá, že žalovaná opakovaně a v podstatě systematicky čerpala drobné úvěry od nebankovních subjektů. V únoru 2021 takto čerpala 3.000,00 Kč (OPR- [právnická osoba]), 2.000,00 Kč (OPR- [právnická osoba]), 5.000,00 Kč (OPR- [právnická osoba]) a 5.000,00 Kč (ThePay.cz s.r.o.), tj. celkem 15.000,00 Kč. V březnu čerpala 10.000,00 Kč ([právnická osoba]), 40.000,00 Kč ([právnická osoba]) a 5.000,00 Kč (OPR- [právnická osoba]), tj. celkem 55.000,00 Kč. V dubnu čerpala 5.000,00 Kč (OPR- [právnická osoba]) a 5.000,00 Kč (ThePay.cz, s.r.o.), tedy celkem 10.000,00 Kč. V květnu čerpala 20.000,00 Kč ([právnická osoba]), 98.000,00 Kč od žalobkyně a 15.000,00 Kč ([právnická osoba]), tedy celkem 133.000,00 Kč. Mimo předmětný úvěr, projednávaný v tomto řízení, tedy žalobkyně na základě úvěrů od nebankovních subjektů získala za čtyři měsíce celkovou částku 115.000,00 Kč.
10. Pokud jde o příjem žalované z pracovního poměru u firmy LIDL, za uvedenou dobu od února do května 2021 takto byla na její účet připsána celková částka 79.812,00 Kč, což odpovídá průměrné mzdě 19.953,00 Kč. Mimoto z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaná pobírala od úřadu práce přídavky na dvě nezaopatřené děti.
11. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Výše uvedený závazkový vztah posoudil soud podle § 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), ve vztahu k nárokované smluvní pokutě § 2048 o.z., a dle dle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Účastníci uzavřeli ve shora uvedeném případě smlouvu o úvěru, která byla uzavřena dnem doručení oznámení o schválení úvěru, v daném případě 20.5.2021 (§ 573 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.). Na základě této smlouvy byla na účet žalované poukázána úvěrová jistina v částce 98.000,00 Kč, když účastníci v bodě 1.5. smlouvy výslovně stvrdili, že toto plnění budou považovat za plnění smlouvy, byť bylo poskytnuto před jejím formálním uzavřením. Tvrzení žalované o úhradě tří splátek po 5.939,00 Kč žalovaná nerozporovala.
12. Soud v prvé řadě posuzoval, zda žalobkyně splnila povinnost, vyplývající z ust. § 86 an. ZSÚ, zejména zda jí požadované informace o žalované a jejích majetkových poměrech byly spolehlivé, dostatečné a přiměřené, a zda postupovala čestně, transparentně a se zohledněním práv a zájmů spotřebitele (§ 76 odst. 1 ZSÚ), a s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ), kterou definuje § 2, odst. 1, písm. p) zákona 634/1992 Sb. Z výše provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně tuto povinnost nesplnila.
13. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve značné výši, a to za situace, kdy žalovaná doložila pouze dva dílčí výpisy pohybů na svém účtu, dokládající mzdu za uvedené dva měsíce v průměrné výši 17.628,00 Kč – i přesto zapsala do hodnocení klienta příjem 21.166,00 Kč, který neměla jakkoliv ověřen. Nedílnou součástí posouzení majetkových poměrů žadatele o úvěr, zejména jde-li o úvěr takto významný (ve vztahu k výši příjmu žalované) je však i posouzení výdajové stránky hospodaření (např. výdaje za bydlení, nakládání s finančními prostředky apod.). Soud pouze tím, že posoudil výpisy z účtu žalované (které mohla žalobkyně před schválením úvěru rovněž požadovat) zjistil, že v případě žalované se jedná o vysoce rizikového dlužníka, který čerpá opakovaně od různých nebankovních subjektů úvěry jak drobné, tak i ve vyšších částkách (20.000,00 Kč, 40.000,00 Kč), přičemž na počátku každého měsíce nemá dostatek finančních prostředků ani k pokrytí sjednané splátky úvěru. Z výpisů z účtu je také zřejmé, že žalovaná má dvě děti, na které pobírá přídavky, a že její příjem z pracovního poměru v průměru neodpovídá částce, uvedené v hodnocení klienta. Především však situace, kdy jen v době od února do května 2021 žalovaná kromě úvěru od žalobkyně načerpala z dalších úvěrů celkově 115.000,00 Kč, rozhodně nezavdává ani při největším optimismu předpoklad řádného plnění závazků z předmětné smlouvy. Žalobkyně se však spokojila pouze s formulářovými prohlášeními žalované (i z těch je při porovnání doby podpisu zřejmé, že žalovaná v průběhu dvou minut elektronicky podepsala vše od informace o úvěru přes žádost o jeho poskytnutí, dodatek ke smlouvě, prohlášení i hodnocení klienta), aniž by zkoumala reálné majetkové poměry žalované.
14. Soud s ohledem na výše uvedené závěry dokazování dospěl k závěru, že u žalobkyně nelze mít za splněnou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele úvěr splatit. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy, když tuto neplatnost konstatuje jako neplatnost absolutní, k níž přihlíží z úřední povinnosti.
15. Pokud jde o posouzení neplatnosti smlouvy jako neplatnosti absolutní, uvádí soud, že shodná povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Ačkoli tento dřívější zákon o spotř
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.