30 C 87/2021-35 — Městský soud v Brně

Žalobce se po žalované domáhá úhrady částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] s.r.o., smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, jež nebyl žalovanou splacen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z rámcové smlouvy [číslo] z 3. 4. 2019 a smlouvy o úvěru [číslo] z 3. 5. 2019, soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. se zavázala poskytnout žalované na základě této smlouvy o úvěru úvěr ve výši 5 000 Kč. Ještě téhož dne byla tato částka žalobce žalované poskytnuta, jak dokládá výpis z účtu žalobce. [právnická osoba] dokládá, že tato částka byla připsána na účet žalované dne 6. 5. 2019. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovaná byla informována o skutečnosti, že [právnická osoba] s.r.o. postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 3. 12. 2020, současně žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 5 000 Kč do tří dnů od doručení této výzvy. Tyto listiny byly doporučeně odeslány žalované dne 2. 2. 2021. Žalobce k písemné výzvě soudu zaslané před nařízeným jednáním nedoložil ani nedotvrdil ničeno ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované, když pouze uvedl, že úvěruschopnost byla původním věřitelem ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Soud nařídil jednání, kde by žalobce v souladu s ust. § 118a o.s.ř. vyzván k dotvrzení a doložení posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak žalobce se z jednání omluvil. Jelikož se jednalo o žalobu projednatelnou a skutečnosti, které soud potřeboval doplnit, byly skutečnostmi, které bylo možné doplnit u jednání. Soud za dané situace v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (tedy odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. Pokud by snad mohlo být argumentováno tím, že poučovací povinnost soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. musí soud plnit i mimo jednání (např. před konáním prvního jednání písemnou výzvou), je třeba uvést, že poučovací povinnost soudu může soud plnit jen a pouze při jednání. Opačný postup by byl porušením principu rovnosti stran. Ostatně z publikované literatury vyplývá, že„ mimo jednání soud účastníky poučuje o jejich procesních právech a povinnostech způsobem, který zákon stanoví v souvislosti s úpravou toho či onoho procesního institutu, a jen v případech výslovně zákonem stanovených; zpravidla půjde o poučení v písemnosti doručené účastníku řízení (srov. např. § 15a, § 30 odst. 1, § 43 odst. 1, § 50, 114b, 118b, 118c aj.) “ – viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za Komentář. I. vydání Praha: C. H. Beck, 2009, str. 832. V témže prameni se na str. 786 uvádí:„ ukáže-li se, že žalobce bezezbytku nesplnil povinnost tvrzení, pak k potřebnému doplnění těchto tvrzení může dojít teprve při jednání na základě poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. …“. Taktéž podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 212/06 ze dne 3. 10. 2006 vymezuje ustanovení § 118a o. s. ř. poučovací povinnost soudu při jednání. Soud přesto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak z jiného právního důvodu. Smlouvu o úvěru shledal neplatnou pro neposouzení úvěruschopnosti, avšak původní věřitel poskytl žalované plnění ve výši 5 000 Kč bez právního důvodu. Na straně žalované tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), povinna vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatila. Žalovaná žalobci nevrátila na základě smlouvy o úvěru ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobci částku ve výši 5 000 Kč. Pokud se jedné o úrok z prodlení, bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, touto byla v daném případě výzva předžalobní z 2. 2. 2021, doručená žalované ve smyslu ust. § 573 o.z. dne 5. 2. 2021 a zde stanovaná lhůta k plnění uplynula dne 8. 2. 2021. Od následujícího dne tak byla žalovaná ve smyslu ust. § 1970 o.z. v prodlení a žalobci tak náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá. Žalobce požadoval úrok z prodlení od data uvedeného ve smlouvě, tuto však soud shledal neplatnou a proto přiznal úrok z prodlení až od lhůty stanované ve výzvě a ve zbytku proto soud žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobce nebyl úspěšný v řízení pouze do poměrně nepatrné části (ohledně části příslušenství), a proto má žalobce proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč (včetně DPH ve výši 21% z odměny a náhrad advokáta v částce 189). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč.