33 C 57/2022-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou dne 4. 3. 2019. Žalovaná čerpala úvěr dne 4. 3. 2019, kdy ji byl vyplacen z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná dlužnou neuhradila a to ani přes upomínky žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z listiny nazvané„ smlouva o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 3. 2019“ soud zjistil, že v této listině je uvedeno, že společnost [právnická osoba], vystupující jako zapůjčitel, se zavázal žalované, jako klientce, poskytnout peněžitou zápůjčku ve formě krátkodobého bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru ve výši 3 000 Kč. Žádná z listin a to jak smlouva o spotřebitelském úvěru, tak formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, není ze strany žalované podepsána. Z potvrzení o provedené platbě vytavené dne 4. 3. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba], s.r.o., potvrdila, že z účtu společnosti [právnická osoba], byla odeslána na účet č. [bankovní účet], částka 3 000 Kč. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne 11. 7. 2022 soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet], byla dne 4. 3. 2019 připsána částka 3 000 Kč. Z tohoto potvrzení se rovněž podává, že vlastníkem účtu č. [bankovní účet], je ode dne založení účtu, tj. od 4. 1. 2019 dosud, žalovaná. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ze dne 1. 1. 2021 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 16. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 16. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě částky 13 324,68 Kč do tří dnů, kdy ve výzvě odkázal na smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ze dne 4. 3. 2019. 5. Na základě výše uvedených skutkových zjištění, soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném v žalobě. 6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru o obsahu tvrzeném v žalobě dne 4. 3. 2019, dle které se předchůdce žalobce zavázal jako zapůjčitel, žalované jako vydlužiteli, poskytnout zápůjčku ve výši 3 000 Kč. V řízení však byla prokázáno, že k datu 4. 3. 2019 byla připsána na účet žalované částka 3 000 Kč z účtu předchůdce žalobce. Pokud žalobce neprokázal uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, nenáleží mu plnění z titulu tvrzené smlouvy. Nicméně, vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na účet žalované byla poskytnuta finanční částka ve výši 3 000 Kč, posoudil soud nárok žalobce v souladu s ustanovením § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná byla povinna na výzvu žalobce peněžní prostředky vrátit. Žalobce ve svých skutkových tvrzení uvedl, že žalovaná neplnila na výzvu žalobce, žalovaná rovněž neprokázala, že by žalobci výše uvedenou částku vrátila. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v této části vyhověl a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 3 000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost týkající se z uplatněného práva včas, dostala se se svým plněním do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinna zaplatit z této částky úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení, není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis zástupce žalobce ze dne 16. 5. 2021, ve kterém žalobce stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů. Předmětná zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 16. 5. 2021, soud vycházel ze skutečnosti, že dne 18. 5. 2021 byla zásilka doručena, následujícím dnem, tj. dne 19. 5. 2021, se žalovaná dostala se svým plněním do prodlení. Žalobci tak náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který k uvedenému datu činil 8,25 %. Ve zbývajícím rozsahu uplatněného úroku z prodlení, soud žalobu, jak shora ve výroku II. uvedeno, zamítl. 11. Každý z účastníků má dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Tyto důkazy jsou účastníci povinni doložit ve formě, kterou svá tvrzení prokážou. Listiny založené žalobcem jsou nedostačující k prokázání jeho tvrzení. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nemohlo mu tak být dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobce. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále v odměně za právní zastoupení dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to za tři úkony právní pomoci po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč + DPH ve výši 21 %.