42 C 201/2022-73 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 12. 2021 domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 165.889 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil žalobce tak, že je vlastníkem bytu [číslo] v budově bytového domu [adresa], č. o. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec], kdy tento byt pronajímal žalovaným na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum]. Nájemní vztah měl zaniknout ke dni [datum] uplynutím nájemní doby. Žalovaní však byt vyklidili teprve dne [datum] prostřednictvím soudního vykonavatele. Předmětem této žaloby je bezdůvodné obohacení za užívání předmětného bytu bez právního důvodu za období od října 2019 do prosince 2020 spolu s nedoplatkem na vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020, včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení. 2. Žalovaní se ani přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřili. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaní se k věci na výzvu soudu nevyjádřili, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa], č. o. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec], což bylo doloženo výpisem z katastru nemovitostí pro k. ú. [část obce], [územní celek], [list vlastnictví] (č. l. 8). Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovanými smlouvu o nájmu bytu [číslo] nacházejícího na adrese [adresa žalovaného a žalované] (č. l. 5 –7). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum]. Nájemní vztah účastníků byl ukončen uplynutím sjednané doby nájmu dne [datum], když k prodloužení nájemního vztahu mezi účastníky nedošlo. Soudu je však známo, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o vyklizení předmětného bytu žalovanými, kteří nadále užívali byt bez právního důvodu i po ukončení nájemního vztahu (č. l. 21 – 22). K vyklizení bytu žalovanými došlo dne [datum], jak vyplývá z předávacího protokolu a vyrozumění ve věci výkonu rozhodnutí (č. l. 23). Žalovaní byli dle nájemní smlouvy povinni hradit žalobci měsíčně částku nájemného, jež za období od července 2019 do června 2020 činilo 12.436 Kč a od července 2020 dosahovalo částky 12.770 Kč, jak vyplývá z přehledu vyměřených předpisů za rok 2019 a 2020 (č. l. 10, 11) včetně výpočtových listů k bytu [číslo] (č. l. 12, 13). Z přehledu předpisů plateb a jejich hrazení se podává, že žalovaní dluží nedoplatek na nájemném a službách, kdy předmětem této žaloby jsou neuhrazené platby za období od října 2019 do prosince 2020 (č. l. 49 – 51). Na svůj dluh žalovaní uhradili částku 24.872 Kč (za období roku 2019) a 12.770 Kč (za období roku 2020), jak soud zjistil z tvrzení žalobce, kterému neměl důvod nevěřit. Z protokolu vyúčtování služeb za období roku 2019 vyplývá, že žalovaní dluží nedoplatek na vyúčtování služeb ve výši 9.240 Kč a současně z vyúčtování služeb za období roku 2020 je zřejmé, že žalovaní dluží nedoplatek za služby ve výši 5.747 Kč (č. l. 15, 18). Žalovaní byli vyzváni k úhradě bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum] byli opětovně ze strany žalobce vyzváni k úhradě dlužné částky za období od 08/ 2020 do 12/ 2020 (č. l. 31 –42). Dne [datum] byla žalovaným adresována předžalobní upomínka s dodatečnou lhůtou k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů, následně byli žalovaní opětovně vyzváni k úhradě nedoplatku upomínkou ze dne [datum] (č. l. 43 –49, č. l. 51 – 52). Žalovaní však i přes uvedené výzvy celkovou výši dluhu neuhradili. 6. Soud na prokázaný skutkový stav v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále o. z.), aplikoval tento zákon, neboť se jedná o práva a povinnosti vzniklé po 1. 1. 2014. 7. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 9. Podle ustanovení § 2247 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. 10. Dle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 11. Na základě ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Žalovaní si s žalobcem sjednali nájemní vztah k předmětnému bytu, přičemž se zavázali v souvislosti s užíváním bytu hradit nájemné a platby za služby spojené s jeho užíváním. Ohledně uplatňované jistiny žalobce splnil povinnost tvrzení i důkazní, když tvrdil, že žalovaní v bytě nadále bydleli i po skončení nájemního vztahu a využívali služby, ovšem tyto náklady nehradili řádně a včas ve sjednaném rozsahu, jak svá tvrzení podložil listinnými důkazy. Naopak žalovaní nesplnili svou povinnost uhradit nedoplatky na nájemném a službách po vyúčtování skutečně spotřebovaných služeb. Žalobce tak v řízení prokázal existenci nájemního vztahu mezi účastníky a rovněž jeho ukončení, vyklizení bytu žalovanými, výši jednotlivých plateb, existenci dluhu a jeho složení, žalovaní naopak v řízení netvrdili a neprokázali, že by celkovou částku na vzniklém dluhu uhradili. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku ve výši 165.889 Kč, jež se skládá z bezdůvodného obohacení za užívání bytu po skončení nájemního vztahu ke dni [datum]. Konkrétně se dlužná částka skládá z bezdůvodného obohacení představující nájemné (ve výši po [číslo] Kč/měsíčn) vypočtené za období 10/ 2019 – 6/ 2020 v celkové částce 87.052 Kč poté, co byla započtena částečná úhrada žalovaných ve výši 24.872 Kč, bezdůvodného obohacení představující nájemné (ve výši po [číslo] Kč/měsíčn) za období 7/ 2020 – 12/ 2020 v částce 63.850 Kč poté, co byla započtena částečná úhrada žalovaných ve výši 12.770 Kč, dále z vyúčtovaných nedoplatků na službách za rok 2019 ve výši 9.240 Kč a za rok 2020 ve výši 5.747 Kč. 13. V důsledku prodlení žalovaných s úhradou dluhu jim bylo dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., rovněž uloženo uhradit zákonné úroky z prodlení od uplynutí dodatečné 10 denní lhůty k úhradě stanovené v předžalobní výzvě ze dne [datum], jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění v délce 3 dnů soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7.236 Kč, a to jako nezastoupenému účastníkovi dle ustanovení § 142 odst. 1 a ustanovení § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Náklady sestávají z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.636 Kč a dvou paušálních náhrad za celkem 2 úkony (předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. z důvodu, že u žalobce jako u jiných statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musel využívat právní pomoci advokátů. Souč