42 C 235/2021-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 16.700 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za administrativní služby ve výši 2.000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 4.000 Kč a úrokem ve výši 2.000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 300 Kč Celkem se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 18.000 Kč, a to do dne [datum]. Žalovaná neplnila na úvěr řádně a včas, když právnímu předchůdci žalobce uhradila toliko částku ve výši 1.300 Kč, kterou žalobce započítal na dlužnou částku. Pohledávka za žalovanou byla následně prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Předmětem žaloby je zbývající dlužná částka po započtení zmíněných úhrad ve výši 16.700 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení, které žalobce částečně kapitalizoval ve výši 160,42 Kč a ve výši 370,61 Kč. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalované poskytnout částku ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za administrativní služby ve výši 2.000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 4.000 Kč a úrokem ve výši 2.000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 300 Kč Celkem se žalovaná zavázala předchůdci žalobce uhradit částku ve výši 18.000 Kč. Výše úrokové sazby dle čl. 1 smlouvy činila při 60 splátkách 32,15 % p.a., žalobce však požaduje úrok ve výši 19,06 % p.a. Dle smluvního ujednání poskytl předchůdce žalobce žalované finanční prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem 1.300 Kč. 5. V době uzavírání smlouvy měl předchůdce žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalované informace uvedené v kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr. Z té vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil totožnost žalované pomocí OP. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu na základě nájemní smlouvy, společnou domácnosti sdílí s partnerem. Jako zdroj svých příjmů uvedla pracovní poměr u zaměstnavatele [anonymizováno], současně zaškrtla kolonku mateřská/rodičovská dovolená. Dále doplnila, že je příjemcem státní podpory (důchod, mateřská, rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši 3.800 Kč a ve výši 7.000 Kč (na bydlení) měsíčně, jako další příjem označila alimenty ve výši 1.500 Kč měsíčně. Na straně výdajů uvedla částku celkem 8.000 Kč vynaloženou na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] Předložená předžalobní výzva ze dne [datum] byla odeslaná žalované dne [datum], jak vyplývá z přiloženého podacího lístku. Žalovaná však do dnešního dne dlužnou částku neuhradila. 7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 10. Soud při právním posouzení věci dospěl soud k následujícímu závěru: V části nároku žalobce týkajícího se částky 8.000 Kč představující navýšenou jistinu o poplatky za poskytnutí úvěru a úroky, spolu příslušenstvím v podobě smluvních úroků a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, soud dospěl k závěru, že v této části je žaloba nedůvodná a proto ohledně dané částky žalobu zamítl. V situaci, kdy byl povinné jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč s tím, že měla vrátit peněžní prostředky formou 60 týdenních splátek navýšené o 8.000 Kč, při RPSN 206,15 %, se jedná o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, které ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalované. Soud má tak za to, že parametry smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru jsou v části požadovaných poplatků a úroků v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z., kdy daná částka (8.000 Kč) je vzhledem k výši a povaze zajišťovaného závazku (10.000 Kč) v rozporu s ochranou spotřebitele a požadavkem přiměřenosti. K tomu navíc soud dodává, že stran posouzení těchto smluvních podmínek právní předchůdce žalobce dostatečně neprověřil, zda je žalovaná osobou, která splňuje požadavky k poskytnutí úvěru. V posuzované věci tak právní předchůdce žalobce řádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalované řádně splácet úvěr, když nepožadoval dle obsahu smlouvy žádné fyzické dokumenty k prověření tvrzené finanční situace žadatelky, zejména neprověřoval výši jejich výdajů (např. nákladů na bydlení), skutečnou výši měsíčních aktiv (např. příjem z pracovní činnosti) a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutou částku. Tím, že předchůdce žalobce neověřoval existenci rizikových faktorů na straně žalované, nedostál své povinnosti prověřit s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet dle § 86 a § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem, a proto ve věci nároku na uhrazení zbylé částky ve výši 8.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 370,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 160,42 Kč, požadovaného smluvního úroku ve výši 19,06 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.300 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. 11. Vzhledem k uvedenému závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, vzniklo žalobci, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo ve smyslu § 2991 o. z., na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalované byla poskytnuta částka 10.000 Kč a ta na svůj dluh uhradila částku ve výši 1.300 Kč. Žalobci, na kterého byla ve smyslu § 1879 a násl. o. z. pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovanou postoupena, tudíž vznikl nárok na zaplacení zbývající části jistiny z poskytnutého úvěru ve výši 8.700 Kč, včetně úroků z prodlení z jistiny stanovených v zákonné výši dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po postoupení pohledávky na žalobce. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení představuje vzhledem k celkově žalované částce právě 47 %, když přiznána byla částka ve výši 8.700 Kč a na úroku částka ve výši 700,05 Kč kapitalizovaná ke dni vyhlášení rozsudku, naopak míra neúspěchu pak představuje 53 %, když žaloba nebyla přiznána co do částky 8.531,03 Kč a úroků v souhrnné kapitalizované výši 1.963,61 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalované. Jelikož u žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. uvedeno.