42 C 316/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 13.828 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný, ačkoliv byl písemně upomínán, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byly na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, v níž jako označené strany vystupují právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) a žalovaný, poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, jak vyplývá z dokladu o vyplacení předmětné částky na účet č. [bankovní účet] (IBAN [bankovní účet]) označený ve smlouvě jménem žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr v částce 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.828 Kč nejpozději do [datum], jak vyplývá z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. RPSN činila 1. 824,99 %, úrok v případě prodlení 8,04 % p.a. 5. Ve věci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce k výzvě soudu uvedl, že původní věřitel za daným účelem toto ověřil lustrací z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, systému [příjmení], bankovního a nebankovního registru klientských informací. Současně uvedl, že smlouva byla uzavřena formou prostředků komunikace na dálku způsobem, kdy žalovaný na internetu vyplnil žádost o úvěr a následně obdržel SMS kód, prostřednictvím kterého se přihlásil do databáze a znovu svou žádost o úvěr potvrdil. 6. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva s dodatečnou lhůtou ke splnění povinnosti v délce 3 dnů, jak vyplývá z podacího lísku a předmětné výzvy. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. 7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 16. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného před samotným uzavřením smlouvy bylo nahlíženo do veřejně přístupných rejstříků (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, bankovní a nebankovní registr klientských informací, SOLUS). Z uvedeného je však zřejmé, že ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti nebyla příjmová ani výdajová stránka žalovaného nikterak ověřována. Dokumenty o provedených lustracích, stejně jako dokumenty v podobě výpisů z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva, hrazené inkaso či listiny prokazující příjem dalších osob v domácnosti, zcela absentují. Dané listiny mají být přitom soudu doloženy k prokázání tvrzení, aby soud mohl pro účely splnění zákonných povinností vycházet z reálných podkladů. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Právní předchůdce žalobce však stav ohledně výdajů a příjmů žalovaného přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a poskytl žalovanému prostředky v částce 10.000 Kč (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). To navíc za situace, kdy předpokladem poskytnutí finančních prostředků žalovanému bylo ověření, zda je žalovaný schopen vrátit poskytnuté prostředky věřiteli ve lhůtě 40 dnů s navýšením o poplatek v částce 3.828 Kč, což se ve srovnání s částkou jis