42 C 50/2022-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 22.903,53 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], a to ohledně jistiny ve výši 30.000 Kč, splatné dne [datum]. Současně žalobce požadoval úhradu částky ve výši 256 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, částky 7.323,29 Kč představující smluvní pokutu, kapitalizované smluvní úroky a poplatky úvěru ve výši 15.189,82 Kč a příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. 2. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky 22.502,11 Kč skládající se ze smluvní pokuty (7.312,29 Kč) a kapitalizovaného úroku (15.189,82 Kč), neboť žalobce na žalobě v daném rozsahu již netrvá, a soud proto řízení co do těchto nároků v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž v souladu s připojenou doložkou soudu bylo možno dospět k závěru, že s takovým postupem soudu bez nařízení jednání souhlasí) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 5. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 6. Z žádosti o úvěr, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný podepsal tuto smlouvu o úvěru. Obsahem této úvěrové smlouvy je úvěr ve výši 30.000 Kč, při RPSN ve výši 272,44 %, který se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce ve výši 55.776 Kč, když k jistině úvěru byl povinen uhradit rovněž úrok ve výši 2.888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.788 Kč a inkasní poplatek ve výši 5.400 Kč Částku měl žalovaný splácet formou 14 měsíčních splátek po 3.984 Kč měsíčně s tím, že poslední splátka byla splatná dne [datum]. Ve smlouvě stojí, že žalovaný převzal finanční prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy dne [datum]. Žalovaný na úvěr učinil částečnou hradu 27.999,99 Kč formou 7 uhrazených splátek, které předchůdce žalobce započetl na jednotlivé položky dlužné částky. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, dále z potvrzení o přijetí platby a seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisy ze dne [datum] a [datum], kterými byl rovněž vyzván k úhradě dluhu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] vč. podacího archu ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Žalovaný však do dnešního dne žalovanou částku neuhradil. 8. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 15. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny úvěru. 17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 30.000 Kč a žalovaný by předchůdci žalobce tuto částku vrátil navýšenou o úrok a poplatky za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 25.776 Kč, to vše ve lhůtě splatnosti do [datum]. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z předložených listin není zřejmé, zda byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, či zda byly vyžadovány jakékoliv podklady a prováděny lustrace jeho majetkové situace ve veřejných rejstřících. Na výzvu soudu pak žalobce sdělil, že nedisponuje dokumenty k prokázání ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, a přesto žalovanému poskytl finanční prostředky v částce 30.000 Kč s tím, že tyto měl vrátit v celkové výši 55.776 Kč při RPSN ve výši 272,44 %, a to formou 14 měsíčních splátek. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobce dostatečně neprověřil aktiva a pasiva žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu. 19. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat oc