43 C 81/2020-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 54.803 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 54.806 Kč od 1.12.2018 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný byl nájemcem bytu [číslo] o velikosti 2+1 nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], na adrese [adresa žalovaného] (dále jen„ předmětný byt“), ve vlastnictví žalobce. Žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu bytu z důvodu hrubého porušení povinností nájemce, nájemní vztah skončil uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty ke dni 28.2.2013. Žalovaný poté byt nevyklidil a žalobci nepředal, a užíval jej bez právního důvodu až do vyklizení dne 22.2.2017. Užíváním bytu a s tím spojeným čerpáním služeb žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaný žalobci za užívání bytu v období 1.12.2015 až 22.2.2017 nic nezaplatil, žalobce se proto domáhá zaplacení úhrady ve výši 3.557 Kč měsíčně (nájemné 3.358 Kč a zálohy na služby 199 Kč) za měsíce 12/15 – 1/ 2017, za dobu 1.2.2017 – 22.2.2017 část ve výši 2.790 Kč. Dále se žalobce domáhá úhrady nedoplatků z vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 702 Kč, za rok 2016 ve výši 1.364 Kč a za rok 2017 ve výši 149 Kč. Žalobce vyzval žalovaného marně k úhradě dlužné částky ve výši 54.803 Kč výzvou ze dne 23.11.2018, doručenou žalovanému téhož dne. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že za jeho situaci je zodpovědný právě žalobce, který žalovaného připravil o střechu nad hlavou a věci movité. Žalovaný nehodlá žalobci ničeho hradit. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), k projednání věci samé soud nenařizoval jednání. Žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně, žalovaný za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z nájemní smlouvy ze dne 14.6.1999 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, předmětem smlouvy byl nájem předmětného bytu s účinností od 1.7.1999 na dobu neurčitou. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí], list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku, jehož součástí je budova, v níž se nachází předmětný byt. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 19.11.2012 soud zjistil, že žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu předmětného bytu s výpovědní lhůtou tři měsíce z důvodu, že žalovaný hrubě porušil své povinnosti tím, že nezaplatil nájemné a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za měsíce červenec, srpen a září 2012, a dluží tak 6.192 Kč. Výpověď byla žalovanému doručena dne 21.11.2012, jak soud zjistil z dodejky. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15.7.2013, č.j. 21 C 4/2013-54, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19.2.2014, č.j. 19 Co 274/2013-97, soud zjistil, že žalobce se domáhal určení, že uvedená výpověď z nájmu bytu je neplatná; městský soud žalobě vyhověl, krajský soud rozhodnutí městského soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Z výpočtového listu soud zjistil, že nájemné za předmětný byt činilo 3.358 Kč měsíčně, zálohy na služby byly stanoveny ve výši 199 Kč měsíčně. Z protokolu o vyúčtování služeb za období od 1.1.2015 – 31.12.2015 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval služby poskytované s užíváním předmětného bytu, vyčíslil předepsané zálohy 2.388 Kč (tj. 12 x 199 Kč), celkové náklady na služby 3.089,26 Kč, rozdíl mínus 701,26 Kč a nedoplatek 701,26 Kč, po zaokrouhlení 702 Kč. Z protokolu o vyúčtování služeb za období od 1.1.2016 – 31.12.2016 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval služby poskytované s užíváním předmětného bytu, vyčíslil předepsané zálohy 2.388 Kč (tj. 12 x 199 Kč), celkové náklady na služby 3.751,83 Kč, rozdíl mínus 1363,83 Kč a nedoplatek (celkový výsledek po započtení pohledávek splatných do 31.5.2017) 200.396,83 Kč, po zaokrouhlení 200.397 Kč. Z protokolu o vyúčtování služeb za období od 1.1.2017 – 22.2.2017 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval služby poskytované s užíváním předmětného bytu, vyčíslil předepsané zálohy 352 Kč (tj. 199 Kč + 152 Kč), celkové náklady na služby 500,78 Kč, rozdíl mínus 148,78 Kč a nedoplatek 148,78 Kč, po zaokrouhlení 149 Kč. Z hlášenky volného bytu soud zjistil, že předmětný byt byl vyklizen dne 22.2.2017 prostřednictvím výkonu rozhodnutí pod sp. zn. 66 E 128/2016. Z výzvy ze dne 23.11.2018 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkem částky 54.803 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy (za užívání bytu v období 12/ 2015 – 1/ 2017 po 3.557 Kč měsíčně, za období 1.2.2017 – 22.2.2017 ve výši 2.790 Kč, nedoplatků z vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 702 Kč, za rok 2016 ve výši 1.364 Kč a za rok 2017 ve výši 149 Kč), z výzvy také vyplývá, že byt byl vyklizen ve vykonávacím řízení vedeným zdejším soudem pod sp. zn. 66 E 128/2016. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že výzva byla doručena žalovanému dne 23.11.2018. Z dopisu ze dne 27.11.2048 soud zjistil, že žalovaný reagoval na výzvu ze dne 23.11.2018 s tím, že žalobci bez splnění kladených podmínek nic neuhradí. 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. 6. Vzhledem k tomu, že žaloba žalovaného na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou pronajímatel žalovanému dal, byla zamítnuta, nájem předmětného bytu zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty. Výpověď byla žalovanému doručena 21.11.2012, tříměsíční výpovědní lhůta začala běžet 1.12.2012 a jejím posledním dnem byl 28.2.2013 (§ 710 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31.12.2013, dále jen„ obč. zák.“, které soud aplikoval v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014, dále jen„ .o.z.“). V žalovaném období od 1.12.2015 do 22.2.2017, kdy byl byt vyklizen a odevzdán žalobci prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí, žalovaný užíval byt bez právního důvodu, čímž mu vzniklo každým dnem takového užívání na úkor žalobce, jenž byl výlučným vlastníkem bytu (respektive domu, v němž se předmětný byt nacházel), bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat (§ 2991 o.z., srov. § 3028 odst. 3 o.z.). Žalobce má právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného (§ 2999 odst. 1 o.z.), kterou žalobcem požadovaná částka 3.358 Kč nepřevyšuje. Tato částka koresponduje poslednímu sjednanému nájemnému, přičemž soud poukazuje na závěr odvolacího soudu vyjádřený v rozsudku v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, podle něhož jde o nízké nájemné odpovídající špatnému stavu domu, s tím že je obecně známou skutečností a odvolacímu soudu i známo z úřední činnosti, že obvyklé nájemné je v dané lokalitě s přihlédnutím k velikosti bytu dvoj až trojnásobné. Za dobu od 1.1.2015 do 22.2.2017 tak žalobci náleží 49.650 Kč, tj. za měsíce prosinec 2015 až leden 2017 vždy částka 3.358 Kč a za dobu od 1.2.2017 do 22.2.2017 částka 2.638 Kč (3.358 Kč / 28 dnů v měsíci únoru 2017 x 22 dnů). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného výzvou doručenou žalovanému dne 23.11.2018, posledním dnem poskytnuté sedmidenní lhůty k plnění byl pátek 30.11.2018 a ode dne následujícího, tj. ode dne 1.12.2018 je žalovaný v prodlení, a žalobce tak má od tohoto dne nárok i na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 49.650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky od 1.12.2018 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Žalobce se dále domáhal úhrad za plnění spojená s užíváním bytu za období 1.12.2015 – 22.2.2017 ve formě záloh v měsíční výši 199 Kč (celkem 2.938 Kč). Takový nárok však žalobci nesvědčí. Žalovaný užíval byt bez právního důvodu, a žalobce proto nemůže po žalovaném požadovat platby na plnění spojená s užíváním bytu ve formě stanovených záloh, ale může se domáhat pouze zaplacení skutečně čerpaných služeb, a to až po vyúčtování jejich skutečné výše. Záloha totiž není spojena se závazkem z bezdůvodného obohacení. 8. Dále se žalobce domáhal zaplacení nedoplatků z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za roky 2015 ve výši 702 Kč, 2016 ve výši 1.364 Kč a 2017 ve výši 149 Kč. Podmínkou splatnosti bezdůvodného obohacení žalovaného spočívajícího v čerpaných službách poskytnutých žalobcem je však řádné, úplné a správné vyúčtování těchto služeb (poskytnutých plnění), které musí analogicky splňovat náležitosti pro vyúčtování služeb spojených s nájmem, jinými slovy vyúčtování čerpaných služeb musí být provedeno v souladu s předpisy regulujícími vyúčtování služeb poskytovaných s nájmem. Tímto předpisem je zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). O řádné vyúčt