48 C 108/2022-28 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 10. 5. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 20.000 Kč. Úvěr byl splatný ke dni 13. 12. 2021. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021. Žalovaný žalovanou částku ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 5. 2019 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 10. 5. 2019 za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se na těchto stránkách nejprve zaregistroval a zřídil si uživatelský účet, kde uvedl své osobní a kontaktní údaje včetně bankovního účtu, kam mu byl následně úvěr poskytnut. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k placení úroku ve výši 25 % měsíčně. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 80.000 Kč. Úvěr byl splatný ke dni 13. 12. 2021. Úvěr ve výši 20.000 Kč byl žalovanému poskytnut převodem na bankovní účet č. účtu [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Žalovaný ničeho neuhradil. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 16. 8. 2022 pak vyplývá, že žalovaný byl majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] a na tento účet byla dne 10. 5 2019 připsána pod [variabilní symbol] částka 20.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2021, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 3. 12. 2021. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, byť k tomu byl vyzýván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2021 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu [obec a číslo]. 6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 12. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 22.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z označení žalovaného uvedeného v záhlaví smlouvy a z jejího názvu i obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně v žalobě a následně i po výzvě soudu v jejím doplnění ze dne 3. 8. 2022 uvedla, že žalovaného ohledně jeho schopnosti splácet prověřovala pouze ve veřejně dostupných databázích, a to například v databázích ISIR, [příjmení], [příjmení], CRKI a EUCB. Z uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na své povinnosti vyplývající ze spotřebitelského zákona, když nejenom, že nezjistila reálné příjmy a výdaje žalovaného a tyto si jím nenechala doložit, ale ani je nikterak formálně či prakticky nezkoumala. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s informacemi z veřejných rejstříků a žádné další relevantní informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet ani nezjišťovala, natož, aby se jeho schopností jej splácet nějak konkrétně zabývala. I přesto byl úvěr žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dne 10. 5. 2019 poskytnut. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného ani nezjišťovala, natož pak aby se zabývala prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a smlouvě dostát. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze jeho výší či pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativním výsledkem lustrace žalovaného ve veřejných registrech, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst.