48 C 139/2020-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobce (původně tehdy ještě s žalobkyní [celé jméno žalobkyně]) se žalobou ze dne 10. 7. 2020 doručenou soudu dne 13. 7. 2020 domáhal vůči žalovanému určení, že výpověď žalovaného vůči žalobci (tehdy žalobcům) ze dne 25. 5. 2020 vztahující se k nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží bytového domu na ulici [ulice a číslo] v [obec], je neoprávněná a neplatná. Žalobce v žalobě uvedl, že je na základě nájemní smlouvy ze dne 12. 7. 2006 nájemcem předmětného bytu ve vlastnictví žalovaného. Nájem byl uzavřen s účinností od 1. 8. 2006 na dobu neurčitou. Žalovaný dal žalobci dne 25. 5. 2020 z nájmu výpověď dle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Žalobce s výpovědí žalovaného nesouhlasí, neboť nesouhlasí s vyúčtováním žalovaného a s vyčíslením dluhů za období od července 2011 do července 2017. Žalobcův zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, ve špatném zdravotním stavu byla i jeho sestra, která byla také nájemkyní předmětného bytu. Žalobce je invalidní důchodce, má onemocnění srdce, prodělal čtyři infarkty, léčí se s diabetem 2. typu a s vysokým krevním tlakem. 2. Žalobce byl usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 10. 2020, č. j. 48 C 139/2020-45, osvobozen od soudních poplatků a současně mu byl k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce v osobě advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že výpověď z nájmu bytu schválil jeho kolektivní orgán na řádné schůzi [anonymizována tři slova] [okres] dne 20. 5. 2020. Řádné placení nájemného a záloh spojených s užíváním bytu je jedna ze základních povinností nájemce. Zdravotní stav žalobců je v uvedené věci irelevantní. Žalobce dlužil ke dni sepisu vyjádření žalovaného k žalobě, tj. ke dni 7. 1. 2021, na vyúčtování služeb celkem částku 19.803 Kč. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu. 4. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 16. dubna 2021 uvedl, že žalobcům byla žalovaným zaslána výzva k plnění ze dne 7. 2. 2020, kde je žalovaný vyzval k úhradě údajného dluhu ve výši 21.108 Kč. Žalobce tuto částku neuhradil, neboť nárok žalovaného považoval za neoprávněný. Žalovaný ve své výpovědi z nájmu ze dne 25. 5. 2020 uvedl, že žalobci dluží na úhradách souvisejících s užíváním bytu žalovanému částku 21.108 Kč, a to na nedoplatcích z vyúčtování služeb za rok 2010, z vyúčtování služeb za rok 2011, z vyúčtování služeb za rok 2013, z vyúčtování služeb a z předpisu úhrad za rok 2013, z vyúčtování služeb za rok 2014, z vyúčtování služeb za rok 2015 a z vyúčtování služeb za rok 2016. Žalobce tento takto vyčíslený dluh neuhradil, jelikož dluh byl vyčíslen nesprávně a neodpovídal skutečnému stavu věci. Tvrzení žalovaného o výši dlužné částky se nezakládá na pravdě. Žalobci nemají žádný dluh z titulu nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2010 a za rok 2011 a odkazují na rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], kterým byla pravomocně zamítnuta žaloba žalovaného vůči paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], kterou se žalovaný domáhal po žalobcích zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2010 a za rok 2011. Vůči žalobci bylo řízení z důvodu jeho probíhajícího insolvenčního řízení přerušeno. Ke dni 25. 5. 2020 tedy ve skutečnosti činil dluh žalobců vůči žalovanému maximálně částku 6.232 Kč. Ke dni podání výpovědi z nájmu bytu žalobci dlužili žalovanému na úhradách za užívání bytu částku ve výši cca dvojnásobku měsíční úhrady za užívání bytu. Žalobci tedy neporušili hrubě svoji povinnost vyplývající z nájmu, nebyl tedy naplněn důvod výpovědi uvedený v § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku pro to, aby jim žalovaný dal výpověď z nájmu bytu. O hrubé porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu by se mohlo jednat v případě, dosáhne-li výše dlužné částky trojnásobku měsíčního nájemného a nákladů na služby, k čemuž se ale dluh žalobců ani nepřiblížil. Ostatní částky nedoplatku za služby ve výši 6.332 Kč z titulu předpisu úhrad za rok 2013 ve výši 2.027 Kč, z titulu nedoplatku za služby za rok 2013 ve výši 285 Kč, z titulu nedoplatku za služby za rok 2014 ve výši 1.138 Kč, z titulu nedoplatku za služby za rok 2015 ve výši 5 Kč a z titulu nedoplatku za služby za rok 2016 ve výši 2.777 Kč a za rok 2019 ve výši 100 Kč žalobci nerozporují. Jejich nedoplatek na vyúčtování za služby vznikl pouze a jen z důvodu, že žalovaný nebyl po dobu několika let schopen řádně účtovat jejich platby a žalobcům vypočítat jejich údajné nedoplatky. Žalovaný následně žalobcům zaslal výzvu k plnění ze dne 19. 3. 2021, v níž svůj nárok vůči žalobcům z titulu dlužných plateb za užívání předmětného bytu vyčíslil částkou 6.332 Kč, čímž uznal, že žalobci mu ničeho na vyúčtování služeb za rok 2010 a za rok 2011 nedluží. Žalobci dne 19. 3. 2021 uhradili žalovanému částku 500 Kč a částku 1.200 Kč a dne 7. 4. 2021 částku 1.700 Kč. Celkově tak žalobce dluží ke dni 16. 4. 2021 žalovanému částku 2.832 Kč. 5. Žalobce se návrhem ze dne 21. 6. 2021 domáhal přerušení soudního řízení do skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] s odůvodněním, že ve věci je řešena otázka mající vliv na toto řízení, a sice zdali žalobce dluží žalovanému z titulu nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2010 a za rok 2011 či nikoliv. 6. Žalovaný ve svém podání ze dne 13. 7. 2021 uvedl, že v mezidobí od konání prvního jednání ve věci mezi sebou strany jednaly – nabídka žalovaného za splnění, jakých konkrétních podmínek by byl ochoten uzavřít s žalobcem novou nájemní smlouvu, byla pro žalobce neakceptovatelná. Nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2011, nedoplatek na nájemném a službách za listopad 2013 a nedoplatek na vyúčtování za rok 2014 v celkové výši 2.001 Kč byl žalobcem uhrazen dne 27. 5. 2021, z čehož je evidentní, že dluh u žalobce v době dání výpovědi ke dni 25. 5. 2020 existoval a trval a výpověď tak byla oprávněná. Žalovaný s návrhem žalobce na přerušení řízení nesouhlasil a považoval jej za účelový. 7. V průběhu řízení žalobkyně [celé jméno žalobkyně] dne [datum] zemřela. Řízení ve vztahu k ní bylo pravomocně ke dni 9. 7. 2022 usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], zastaveno. 8. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že se řízení nepřerušuje. 9. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 10. Z nájemní smlouvy ze dne 12. 7. 2006 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovaným coby pronajímatelem a žalobcem a jeho sestrou paní [celé jméno žalobkyně] coby nájemci. Předmětem nájmu byl byt [číslo] v 1. nadzemním podlaží domu na ulici [ulice a číslo] v [obec] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 8. 2006. Z čl. V. smlouvy se podává, že nájemce se zavazuje platit pronajímateli měsíční nájemné ve výši dle platných cenových předpisů. Způsob výpočtu výše nájemného a měsíčních záloh na jednotlivé služby spojené s užíváním bytu je uveden v evidenčním listu, který je nedílnou součástí této smlouvy. Z čl. VII smlouvy se pak podává, že nájemní vztah založený touto smlouvou může zaniknout kdykoliv písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí z důvodu uvedených v občanském zákoníku. 11. Z listu vlastnictví [číslo] pro [obec], okres [okres] a kat. území [část obce] a z listiny - informace o pozemku par. [číslo] bylo zjištěno, že vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, je žalovaný. 12. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 2. 2020 pak vyplývá, že žalobci měli na základě nájemní smlouvy účinné od 1. 8. 2006 uzavřené na dobu neurčitou platit nájemné ve výši 2.265 Kč a dále zálohy na služby ve výši 853 Kč měsíčně, celkem tak byli povinni platit v souvislosti s užíváním bytu částku 3.118 Kč měsíčně. 13. Z výzvy k plnění – předžalobní upomínky ze dne 7. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný evidoval vůči žalobci a jeho sestře dluh ve výši 21.108 Kč, který dle výzvy byli povinni uhradit do 17. 2. 2020. Současně byli upozorněni, že pokud by dlužili na nájemném za více než tři měsíce, byl by to důvod k ukončení nájemního vztahu. Součástí výzvy bylo vyčíslení dluhu – žalobce dlužil žalovanému z titulu vyúčtování služeb za rok 2010, 2011, 2013, 2014, 2015 a 2016 a za předpis úhrad za listopad 2013. Výzva byla žalobci a paní [celé jméno žalobkyně] doručena do vlastních rukou dne 11. 2. 2020. 14. Z výpovědi z nájmu bytu [číslo] ze dne 25. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný dal žalobci a jeho sestře paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] výpověď z nájemní smlouvy uzavřené dne 12. 7. 2006 týkající se nájmu shora specifikovaného bytu. Z jejího obsahu se pak podává, že oba byli žalovaným upomínkou ze dne 7. 2. 2020 upozorněni na opakované, zvlášť závažné porušení povinností nájemce, spočívající v neplacení úhrad souvisejících s užíváním bytu ve výši 21.108 Kč, a to konkrétně za vyúčtování služeb za rok 2010 v částce 13.402 Kč, za vyúčtování služeb za rok 2011 v částce 1.474 Kč, za předpis úhrad za listopad 2013 v částce 2.027 Kč, za vyúčtov