48 C 156/2022-51 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21.800 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 28. 10. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 25.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 21.268 Kč sestávajícím se z úroků ve výši 4.310 Kč, z odměny za zpracování a doručení ve výši 2.375 Kč a z poplatku za administrativní činnost ve výši 14.583 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 772 Kč se splatností poslední splátky dne 22. 12. 2017. Žalovaná se dále zavázala uhradit úrok ve výši 28 % ročně. Žalovaná splátkám nedostála, poslední uhradila dne 4. 4. 2017; celkem uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, částku 5.400 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla zčásti na úhradu úroku a zčásti na úhradu poplatku. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 6. 2018. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 21.800 Kč, úroků za období od 22. 12. 2017 do 14. 6. 2018 ve výši 2.967,22 Kč, úroků z prodlení za období od 12. 4. 2017 do 14. 6. 2018 ve výši 2.091,26 Kč a dále úroků ve výši 28 % ročně z částky 21.800 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21.800 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 28. 10. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 25.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 4.310 Kč, s částkou za zpracování ve výši 2.375 Kč a částkou za komfotní splácení ve výši 14.583 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 772 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala z titulu této smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 46.268 Kč. Současně si strany sjednaly úrok ve výši 28 % ročně. Z karty zákazníka z téhož dne vyplývá, že žalovaná žila v nájmu, byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr s příjmem 12.500 Kč měsíčně jako prodavačka v [příjmení] [jméno] v [obec] a měla„ další čistý“ příjem ve výši 16.208 Kč měsíčně. Její výdaje pak byly v celkové výši 17.400 Kč měsíčně. Žalovaná splácela zápůjčky částkou 2.000 Kč měsíčně a vyživovala jednu osobu. Její příjmy byly doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami. Výdaje nikterak doloženy žalovanou nebyly. Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila částku 5.400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, o čemž byla žalovaná zpravena dopisem ze dne 14. 6. 2018 zaslaným jí dne 13. 7. 2018 doporučeně na adresu [adresa]. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradila, byť k tomu byla opakovaně vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 zaslanou jí dne 13. 3. 2020 doporučeně na adresu [adresa]. 6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>7. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> 13. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákonu o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku uzavřena dne 28. 10. 2016 smlouva o zápůjčce. 15. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu a z důvodu zápůjčky. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv. Z karty zákazníka není zřejmé, z jakého zdroje pochází„ další čistý“ příjem žalované ve výši 16.200 Kč a zdali se případně jedná o její příjem či příjem rodiny či jiného jejího člena apod. Výdaje žalované nejsou nikterak doloženy, není zřejmé, z čeho se částka 17.400 Kč tam uvedená skládá a co všechno zahrnuje. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalované se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované zápůjčku splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalované; nenechala si stran nákladů od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalované ve veřejných registrech a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalované o jejích výdajích a i příjmech, které žalovaná jen z části doložila, tak při posouzení schopnosti žalované splácet zápůjčku nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. 16. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nedostála své po