48 C 33/2022-40 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 146.602 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 16. 1. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 150.000 Kč, který se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši 164.928 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 18.000 Kč prostřednictvím splátek po 9.248 Kč měsíčně počínaje dnem 21. 2. 2019 se splatností poslední splátky ke dni 21. 1. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 9. 4. 2020 zesplatněn. Po zesplatnění úvěru byl úvěr úročen úrokem ve výši 19,07 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, což bylo žalovanému oznámeno téhož dne dopisem. Žalovaný uhradil celkem částku 18.496 Kč, poslední platba byla žalovaným uhrazena dne 25. 3. 2019. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil žalobkyni částku 234.958,09 Kč sestávající se z jistiny ve výši 146.602 Kč, z dlužného úroku ve výši 76.460 Kč a z dlužného administrativního poplatku ve výši 6.000 Kč. Žalobkyně se touto žalobou po žalovaném domáhá pouze zaplacení jistiny ve výši 146.602 Kč s úrokem ve výši 19,07 % ročně z jistiny od 10. 4. 2020 do 16. 7. 2020 ve výši 7.610,52 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 10. 4. 2020 do 16. 7. 2020 ve výši 3.990,83 Kč a dále s úrokem ve výši 19,07 % ročně z jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení. 2. K výzvě soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 20. 3. 2022 mj. uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokumentům předloženým žalovaným a vše bylo zaznamenáno v kartě zákazníka. 3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 4. Soud nařídil na den 29. 8. 2022 v 13.00 hod. jednání. Žalovaný se k řádně nařízenému jednání nedostavil, ani se z něj neomluvil či nepožádal soud o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto za splnění podmínek uvedených v § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 5. U jednání soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 16. 1. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet na dobu 36 měsíců spotřebitelský úvěr ve výši 150.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 332.928 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 150.000 Kč, z úroku ve výši 164.928 Kč a z administrativního poplatku ve výši 18.000 Kč, a to prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 9.248 Kč. První splátka byla dle splátkového kalendáře splatná ke dni 21. 2. 2019 a poslední splátka byla splatná ke dni 21. 1. 2022 (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). 7. Z karty zákazníka ze dne 16. 1. 2019 pak vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy svobodný, žil v nájmu, pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná a měl příjem ve výši 40.000 Kč měsíčně. Jeho pravidelné měsíční výdaje byly tvořeny částkou 3.410 Kč coby osobními výdaji, částkou 4.000 Kč coby výdaji na bydlení a částkou 1.000 Kč coby ostatními výdaji; jeho výdaje tak činily celkem 8.410 Kč měsíčně. Z karty zákazníka je pak zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici výpisy z jeho bankovního účtu, výpis z živnostenského listu žalovaného a faktury. Žalovaný neměl ke dni 14. 1. 2019 žádný záznam v registru platebních informací REPI. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. účtu [bankovní účet] za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018 mj. vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil částku 1.508,40 Kč, konečný zůstatek pak částku 856,86 Kč; celkové příjmy činily 220.214,40 Kč a výdaje pak 220.865,94 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. účtu [bankovní účet] za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 mj. vyplývá, že žalovaný uhradil dne 6. 11. 2018, dne 12. 11. 2018 a dne 22. 11. 2018 nájem za obchodní prostor [ulice a číslo] v [obec] ve výši 3 x 26.500 Kč a dne 26. 11. 2018 nájem za byt na adrese [adresa]; celkové příjmy činily částku 432.823 Kč a výdaje pak částku 302.232,88 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. účtu [bankovní účet] za období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 mj. vyplývá, že žalovaný uhradil dne 18. 12. 2018 nájem za byt na adrese [adresa]; celkové příjmy činily částku 133.244 Kč a výdaje pak částku 260.126,55 Kč. Z faktur vystavených žalovaným v období od 1. 10. 2018 do 18. 12. 2018 [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] pak vyplývá, že žalovaný vystavoval faktury za svoji práci a za materiál v částkách 2 x 50.000 Kč, v částce 179.985 Kč, v částce 42.957 Kč, v částce 32.813 Kč, v částce 50.331 Kč, v částce 18.755 Kč, v částce 75.000 Kč a v částce 8.273 Kč. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2017 pak bylo zjištěno, že v tomto roce dosáhl příjmů ve výši 133.124 Kč a jeho výdaje činily částku 200.115 Kč; daňová ztráta pak činila částku 66.991 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 30. 10. 2018 pak bylo zjištěno, že žalovaný byl nájemce bytu na ulici [ulice a číslo] v [obec], za který hradil měsíční nájemné ve výši 10.000 Kč a dále zálohy na služby ve výši 1.000 Kč měsíčně. 8. Z potvrzení o provedení transakce [právnická osoba] vyplývá, že dne 16. 1. 2019 byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. účtu [bankovní účet] provedena platba ve výši 150.000 Kč. Žalovaný sjednaným splátkám úvěru nedostál, a proto byl dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 26. 2. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 30 dnů od doručení dopisu. Žalovaný dlužnou částku v náhradní lhůtě splatnosti právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil, a proto byl úvěr ke dni 9. 4. 2020 zesplatněn, o čemž byl žalovaný téhož dne informován dopisem. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné jistiny ve výši 146.602 Kč, k úhradě administrativního poplatku ve výši 6.000 Kč a k úhradě úroku ve výši 76.460 Kč a k úhradě příslušenství jistiny v dopise uvedeném. 9. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 26. 8. 2020 zaslaným mu dne 27. 8. 2020 doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 2. 2021 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný uhradil pouze částku 18.496 Kč. 10. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>12. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jed