48 C 34/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 82.577,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 23. 9. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 82.577,50 Kč. Úvěr byl splatný ke dni 22. 5. 2021 a byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. účtu [bankovní účet]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalovaný žalovanou částku ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobkyně jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. 9. 2020 ve spojení s listinou – loan aplication info reference number [číslo] a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 23. 9. 2020 za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 80.000 Kč. Žalovaný se na těchto stránkách nejprve zaregistroval a zřídil si uživatelský účet, kde uvedl své osobní a kontaktní údaje včetně bankovního účtu, kam mu byl následně úvěr poskytnut. Žalovaný se ve smlouvě zavázal ke splácení čerpaného úvěru prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 11 % nesplaceného úvěru, a to ke každému 30. dni v měsíci počínaje dnem prvního čerpání. Úvěr byl splatný ke dni 22. 5. 2021. Z historie transakcí a z potvrzení o provedených platbách ze dne 23. 9. 2020 a ze dne 23. 11. 2020 a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 13. 7. 2022 pak bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 23. 9. 2020 majitelem bankovního účtu č. účtu [bankovní účet] a že mu na něj byla pod variabilním symbolem [číslo] vyplacena dne 23. 9. 2020 částka 40.000 Kč a dne 23. 11. 2020 částka 22.000 Kč. Žalovaný sjednaným podmínkám splácení čerpaného úvěru nedostál, když právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni uhradil jen dne 20. 10. 2020 částku 1.290,20 Kč, dne 20. 11. 2020 částku 810.90 Kč a dne 18. 1. 2021 částku 2.514,28 Kč a dlužil právní předchůdkyni žalobkyně ke dni 22. 5. 2021 na jistině částku 57.384,62 Kč, na náhradě nákladů částku 3 x 250 Kč a na úrocích ke dni 22. 5. 2021 pak částku 24.442,88 Kč. Celkově tak žalobkyni ke dni 22. 5. 2021 žalovaný dlužil částku 82.577,50 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 23. 6. 2021 Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes opakovanou výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 6. 2021 zaslanou mu téhož dne doporučeně na adresu [adresa]. 6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 62.000 Kč (40.000 Kč + 22.000 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z označení žalovaného uvedeného v záhlaví smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně v žalobě a následně i po výzvě soudu v jejím doplnění uvedla, že žalovaného ohledně jeho schopnosti splácet prověřovala pouze ve veřejně dostupných databázích, a to například v databázích ISIR, CEE, SOLUS, CRKI a EUCB. Z uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na své povinnosti vyplývající ze spotřebitelského zákona, když nejenom, že nezjistila reálné příjmy a výdaje žalovaného a tyto si jím nenechala doložit, ale ani je nikterak formálně či prakticky nezkoumala. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s informacemi z veřejných rejstříků a žádné další relevantní informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet ani nezjišťovala, natož, aby se jeho schopností jej splácet nějak konkrétně zabývala. I přesto byl úvěr žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dne 23. 9. 2020 a dne 23. 11. 2020 poskytnut. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupoval