48 C 36/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 37.099,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [] [anonymizováno] jednající pod obchodní značkou [] [anonymizováno] byla dne 12. 10. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše 35.000 Kč. Žalovaný postupně čerpal úvěr celkem ve výši 81.732 Kč, který se zavázal splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však po 500 Kč, ke každému 17. dni v měsíci. Strany si sjednaly úrok ve výši 22,68 % ročně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v případě prodlení žalovaného. Žalovaný se dále zavázal uhradit náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslaní upomínky ve výši 100 Kč. Žalovaný úvěrovou smlouvu porušil, když se dostal do prodlení s více než dvěma po sobě jdoucími splátkami; právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil ke dni 30. 4. 2021 a úvěr zesplatnil, což žalovanému oznámil dne 26. 3. 2021. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dne 28. 5. 2021. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 35.298,10 Kč, pojistného ve výši 599 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 502,40 Kč a smluvního úroku ve výši 4.003,93 Kč s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 35.298,10 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37.099,50 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [] [anonymizováno] poskytla žalovanému na základě rámcové smlouvy [číslo] na základě žádosti/smlouvy o revolvingový úvěr [číslo] revolvingový úvěr ke dni podpisu smlouvy ve výši 35.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně prostřednictvím měsíčních splátek v počtu závisejícím na výši vyčerpaných peněžních prostředků a výši úhrad žalovaného v min. výši 5 % dlužné částky, nejméně však 500 Kč, vždy ke každému 17. dni v měsíci. Strany si sjednaly úrok ve výši 22,68 % ročně. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 10. 2018 mj. vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy žil s družkou v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost. Pracoval od 4/2018 v dělnické profesi u [], [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem ve výši 18.490 Kč. Celkový příjem domácnosti činil částku 25.000 Kč měsíčně. Náklady žalovaného byly tvořeny náklady na bydlení ve výši 10.000 Kč měsíčně. V kolonce – ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet … apod.) byla uvedena 0. Stejně jako v kolonce – finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů … apod.) Část úvěru ve výši 9.398 Kč byla žalovaným čerpána za účelem úhrady kupní ceny za drobné černé elektro s tím, že tuto částku se zavázal zaplatit prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 562 Kč měsíčně počínaje dnem 17. 11. 2018. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v případě prodlení s úhradou splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále pak náklady spojené s vymáháním splatného závazku a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Žalovaný čerpal na základě shora označené úvěrové smlouvy v období od 12. 10. 2008 do 16. 9. 2020 včetně celkem částku ve výši 81.182 Kč. Režim splácení úvěru žalovaným vyplývá z listiny – číslo úvěru [číslo] Pan [] – žalovaný v období od 21. 11. 2018 do 14. 9. 2020 včetně uhradil celkem částku 48.310 Kč. Žalovaný se s hrazením splátek dostal do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 26. 3. 2021 od úvěrové smlouvy odstoupil. Žalovaný žalobkyni dluží částku 41.103,43 Kč zahrnující dlužnou jistinu ve výši 35.298,10 Kč, dlužné úroky ve výši 4.003,93 Kč, dlužné pojistné ve výši 599 Kč, poplatky ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 502,40 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným pak byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2021, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 28. 5. 2021 zaslaným mu téhož dne doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byť k tomu byl mj. vyzván i prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2021 zaslané mu téhož dne právním zástupcem žalobkyně doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. 6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 81.182 Kč. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu uzavřel jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom z jejího záhlaví, ale i z jejího obsahu a ze skutečnosti, že část úvěru byla žalovaným použita za účelem nákupu drobného černého elektra. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 16. Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí úvěru v žádosti ze dne 12. 10. 2018 uvedl, že bydlí s družkou v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, jeho měsíč