48 C 50/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se původně žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 3.500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla prostřednictvím formuláře na jejích internetových stránkách dne 4. 1. 2020 uzavřena v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba] smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaný při podpisu smlouvy obdržel úvěr ve výši 3.500 Kč, který se zavázal bez úroku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 30 dnů od uzavření smlouvy. Doba splatnosti byla následně prosloužena dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 13. 2. 2020 do 14. 3. 2020. Žalovaný úvěr ve lhůtě jeho splatnost neuhradil a je tak vedle jistiny povinen zaplatit i smluvní pokutu v celkové výši 1.499 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení jistiny ve výši 3.500 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.499 Kč, nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 150 Kč a ve výši 434 Kč a díle i kapitalizovaného úroku z prodlení od 15. 3. 2020 do 1. 6. 2021 ve výši 424,79 Kč a dále úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 3.500 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 21. 4. 2022 žalobu částečně zpět, o čemž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 5. 2022, č. j. 48 C 50/2022-16 tak, že řízení bylo co do částky 150 Kč a co do částky 1.499 Kč pravomocně ke dni 8. 6. 2022 zastaveno. 4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 4. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 3.500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v hotovosti v prodejnách [právnická osoba] a.s. ve lhůtě do 30 dní od jeho poskytnutí. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti částku 3.500 Kč. Podmínky čerpání a splácení úvěru pak mj. vyplývají i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dne 13. 2. 2020 pak byl mezi stranami smlouvy o úvěru uzavřen její dodatek, kterým byla prodloužena doba splatnosti úvěru do 14. 3. 2020. Žalovaný úvěr právní předchůdkyni žalobkyně do prodloužené doby splatnosti nevrátil, a proto byl k jeho úhradě opakovaně vyzván, a to výzvami ze dne 28. 3. 2020 a ze dne 14. 4. 2020. K úhradě dlužné částky 3.806 Kč pak byl žalovaný vyzýván i předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2020 a prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021 zaslanou mu dne 11. 11. 2021 doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 25. 6. 2021 zaslaným mu dne 29. 6 2021 na adresu [adresa žalovaného]. Následně byl dne 7. 7. 2021 k úhradě dlužné částky ještě marně vyzýván žalobkyní. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 3.500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom z jejího záhlaví, ale i z jejího obsahu, kde je v podmínkách úvěru výslovně uvedeno, že se jedná o spotřebitelský neúčelový úvěr. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudila, když evidentně nedisponovala žádnými relevantními informacemi od žalovaného stran jeho majetkové situace a ověřovala (dle tvrzení v žalobě) jeho bonitu jen nahlížením do veřejných registrů. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostála a pokud této povinnosti nedostála, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dene 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 17. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. 18. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení částky 434 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 424,79 Kč, a proto žalobkyni nelze tyto částky přiznat. Žalovaný ale na základě neplatné s