48 C 98/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11.819 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13. 7. 2021. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], kde žalovaná vyplnila identifikační údaje a odeslal žádost o úvěr. Žalované byl na její bankovní účet č. účtu [bankovní účet] dne 13. 7. 2021 poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 330 Kč. Úvěr byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná si následně dne 2. 8. 2021 prodloužila tzv. korunovým odkladem jeho splatnost o dalších 30 dní, za což jí byl účtován poplatek ve výši 990 Kč. Žalovaná uhradila dne 2. 8. 2021 pouze částku 1 Kč. K úhradě dluhu byla opakovaně upomínána, a to dne 20. 9. 2021 a dne 16. 12. 2021, za což žalobkyně požaduje náhradu nákladů řízení ve výši 100 Kč za jednu upomínku. Současně se žalobkyně po žalované domáhá i úhrady smluvní pokuty ve výši 300 Kč, ta byla žalované vyúčtována žalobkyní dne 26. 10. 2021. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení částky 9.999 Kč, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, pooplatku za prodloužení smlouvy ve výši 990 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 300 Kč, celkem částky 11.819 Kč spolu s úrokem ve výši 11,75 % ročně z této částky 28. 2. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi stranami byla prostřednictvím prostředků dálkové komunikace uzavřena dne 13. 7. 2021 úvěrová smlouva, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Úvěr jí byl poskytnut na její bankovní účet č. účtu [bankovní účet]. Úvěr byl splatný spolu s poplatkem ve výši 330 Kč do 12. 8. 2021 Součástí smlouvy byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník poplatků. Žalovaná pro ověření své totožnosti zaslala žalobkyni před poskytnutím úvěru výpis ze svého bankovního účtu č. účtu [bankovní účet], kam žádala úvěr zaslat. Její totožnost vyplývá také z kopie jejího občanského průkazu. Úvěr jí byl dne 13. 7. 2021 pod VS uvedeným ve smlouvě tj. [číslo], zaslán na její bankovní účet. Žalovaná uhradila dne 2. 8. 2021 částku 1 Kč, ničeho dalšího žalobkyni neuhradila. K úhradě dlužné částky 9.999 Kč spolu s poplatky za poskytnutí úvěru a za prodloužení smlouvy ve výši 330 Kč a ve výši 990 Kč a k úhradě nákladů řízení ve výši 2 x 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 300 Kč pak byla žalovaná vyzvána prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2022 zaslané jí dne 31. 1. 2022 doporučeně na adresu [adresa žalované]. 6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 9.999 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z této částky, a proto jí soud částečně ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl. 15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 10.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z označení žalované uvedeného v záhlaví smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně v žalobě a následně i po výzvě soudu v jejím doplnění uvedla, že žalovanou lustrovala ve veřejných registrech, podrobila ji tzv. credit scoringu, posoudila její příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumala několik podstatných ukazatelů. Vyšla přitom mj. z údajů poskytnutých žalovanou při vyplňování žádosti o poskytnutí úvěru. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně zcela rezignovala na své povinnosti vyplývající ze spotřebitelského zákona, když nejenom, že nezjistila reálné příjmy a výdaje žalované a tyto si jí nenechala doložit, ale ani je nikterak formálně či prakticky nezkoumala. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s informacemi z veřejných rejstříků a z informací sdělených žalovanou a žádné další relevantní informace o schopnosti žalované úvěr splácet ani nezjišťovala, natož, aby se její schopností jej splácet nějak konkrétně zabývala. I přesto byl úvěr žalované žalobkyní dne 13. 7. 2021 poskytnut. Žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně poměry žalované ani nezjišťovala, natož pak aby se zabývala prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby