49 C 55/2021-192 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 27.275 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu., jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pro žalovanou podle pracovní smlouvy ze dne 29. 8. 2016 vykonával práci„ [číslo] řidič“ s místem výkonu práce v [obec], atrakční obvod [anonymizováno] [obec], den nástupu do práce byl 1. 9. 2016. Mzda byla splatná 12. dne měsíce následujícím po měsíci, za nějž byla mzda vyplácena. V žalovaném období (únor 2018 – červen 2019) byla přitom žalobci zúčtována základní tarifní mzda v nižší výši v porovnání s řidiči žalované, kteří na téže pozici jako žalobce vykonávají stejnou práci, ovšem v [obec]. Žalobce v této souvislosti poukázal na závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 3955/2018, která se týkala zcela obdobné věci (ve věci sp. zn. 21 Cdo se rozdílu ve mzdě domáhal řidič zařazený na téže pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni jako žalobce, pouze vykonávající práci v [anonymizováno] [obec]). Žalobce podrobně uvedl rozdíly v zúčtované základní tarifní mzdě v žalovaném období mezi řidiči v [obec] a žalobcem, celkem takto dospěl k částce 27.275 Kč (při výpočtu žalobce vycházel ze sdělení žalované ohledně průměrných základních tarifních mezd řidičů v [obec], dále zohlednil v jednotlivých měsících základní pracovní dobu a reálně žalobcem odpracovanou pracovní dobu). Žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k zaplacení žalované částky, marně. 2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že rozdíly v základní tarifní mzdě jsou dány odlišnou složitostí, odpovědností a namáhavostí práce, přičemž tyto rozdíly konkrétně spatřovala v následujícím: Řidiči v [obec] převážejí více zásilek v porovnání s řidiči v [obec] a jsou v pracovní době vytíženější než řidiči v [obec], v rámci jedné směny řidič v [obec] ujede více kurzů než řidič v [obec], v [obec] je náročnější dopravní obsluha a obtížnost tras (řidič musí komplexně znát lokalitu, možnost parkování a objížděk), v [obec] řidiči provádí i svozy a rozvozy firem, které se každý den mění, v [obec] je práce řidiče fyzicky namáhavější (během směny provede více nakládek a vykládek vozidla), v [obec] se přepravuje větší množství zboží, proto řidiči v [obec] mají vyšší individuální odpovědnost a riziko vzniku škody, práce v [obec] je organizačně náročnější (řidič náklad provádí na více místech), v [obec] je celkem pět výměnišť (zatímco v [obec] pouze jedno, v [obec] dvě), což znamená, že řidič musí vícekrát připravovat zdvižné čelo, řidič v [obec] přepraví za měsíc více zásilek než řidič v [obec], řidič v [obec] v jednom dni má více svozů než řidič v [obec], v [obec] mají řidiči obtížnější pracovní podmínky (více přesčasů, práce v noci, v den pracovního klidu). Konečně, žalovaná – stejně jako ve věci sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 u Nejvyššího soudu - zopakovala názor na to, že při posuzování projednávané věci by měl soud zohlednit rozdílné socioekonomické podmínky ve vztahu k místu výkonu práce, neboť„ cenové hladiny jsou v [obec] obecně vyšší než cenové hladiny v ostatních místech republiky“ (srov. vyjádřené žalované při jednání dne 3. 2. 2022 a též bod 34 podání žalované ze dne 7. 3. 2022). 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu uzavřeli pracovní smlouvu dne 29. 8. 2016, že v ní byl sjednán druh práce„ řidič [číslo]“, že žalobce byl zařazen v tarifním stupni 5 (tedy se jednalo o stejný druh práce a stejný tarifní stupeň jako u žalobce ve věci sp. zn. 21 Cdo 3955/2018, pozn. soudu) a mzdovými výměry mu žalovaná stanovila a v žalovaném období rovněž zúčtovala základní tarifní mzdu v částkách, jak žalobce uvedl v žalobě (v tabulce pod bodem III. žaloby, sloupec 4). Dále mezi nimi bylo nesporné, že splatnost mzdy byla k 12. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla práce odvedena (srov. vyjádření účastníků při jednání dne 12. 4. 2022), že žalobce má vysokoškolské vzdělání a řidičské oprávnění pro skupinu E a že po celé žalované období byl žalovanou hodnocen stupněm„ A“ (srov. vyjádření při jednání dne 12. 4. 2022). Tato skutková tvrzení tedy soud vzal za svá skutková zjištění a nevedl k nim dokazování (srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.). 4. Soud nemohl přehlédnout, že prakticky týmiž otázkami jako v projednávané věci se zabývaly již soudy ve věci sp. zn. 17 C 57/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 1 (tj. sp. zn. 30 Co 8/2018 u Městského soudu v Praze a sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 u Nejvyššího soudu; závěry dovolacího soudu pak byly přezkoumány Ústavním soudem v usnesení sp. zn. I. ÚS 2820/20, v němž se se závěry obecných a dovolacího soudu Ústavní soud ztotožnil). Ve věci sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 u Nejvyššího soudu (pro stručnost soud tuto věc dále soud označuje spisovou značkou dovolacího soudu a neuvádí již spisové značky u obecných soudů) byla žalovaná stejná jako v projednávané věci, žalobcem byl její zaměstnanec - řidič na stejné typové pozici ([číslo]) a ve stejném tarifním stupni (tarifní stupeň 05) jako žalobce v projednávané věci, jediný rozdíl spočíval v tom, že ve věci sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 byl žalobce zařazen v [anonymizováno] [obec], zatímco v projednávané věci byl žalobce zařazen v [anonymizováno] [obec]. V obou věcech žalobci řídili stejný typ vozidla (jak vyplývá již z označení typové pozice řidičů; jednalo se o vozidla nad 3,5 tuny do 12 tun). Skutková tvrzení žalobce ve věci sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 byla obdobná jako v projednávané věci (žalobce tvrdil rozdílné zacházení, pokud jde o mzdu, mezi řidiči v [anonymizováno] [obec] a ostatních [anonymizováno], v jeho případě šlo konkrétně o [anonymizováno] [obec], tj. tvrdil, že řidiči mimo Prahu jsou za stejnou práci či práci stejné hodnoty odměňováni vyšší částkou než řidiči pracující u žalované v [anonymizováno] [obec]), rovněž obsah vyjádření žalované byl obdobný jako v projednávané věci (žalovaná poukazovala na skutečnosti, v nichž spatřovala odlišnost mezi prací řidiče v [obec] a prací řidiče v [obec]; zdůrazňovala přitom, že práce řidiče v [obec] se vyznačuje vyšší složitostí, odpovědností a namáhavostí práce, což rozvedla v zásadě shodně jako v projednávané věci, dále uvedla, že odměňování zaměstnanců v [obec] navíc zohledňuje i reálnou výši mezd vzhledem k nezbytným životním nákladům, které jsou v [obec] a okolí výrazně vyšší než v jiných regionech). Ve věci sp. zn. 21 Cdo 3955/2018 soud provedly rozsáhlé dokazování, po němž dovodily, že mzda řidičů žalované se skládala z tarifní a výkonové složky, přičemž řidiči v atrakčním obvodu [anonymizováno] [obec a číslo] ([část obce]) měli oproti řidičům v atrakčním obvodu [anonymizováno] [obec a číslo] vyšší obě složky mzdy, že řidiči v rámci svých sběrných přepravních uzlů ([anonymizováno]) nakládají zásilky na výměništích, kterých je v [obec] pět ve vzdálenosti do 500 m, zatímco v [obec] jsou tři pracoviště, rozmístěna ve vzdálenějších areálech po městě (ve vzdálenosti 4-6 km), jednotlivé počty zastávek se liší podle jednotlivých jízdních řádů, v [obec] je jejich počet jak vyšší, tak nižší v porovnání s Olomoucí. Rovněž délka tras je v některých jízdních řádech delší, v některých kratší jak v [obec], tak v [obec]. V [obec] řidiči pracují v třísměnném i jednosměnném provozu, v [obec] v dvousměnném a jednosměnném provozu, někteří řidiči v obou městech pracují i ve dnech pracovního klidu. Okolnost, zda řidič pracuje v jednosměnném či třísměnném provozu, se do výše mzdy řidiče v [obec] nijak nepromítá. Řidiči zařazení v [anonymizováno] [obec a číslo] jezdili podle určení vedoucího zaměstnance podle jízdních řádů uvnitř [obec] i mimo ni, přičemž jízdy mimo Prahu„ se vyznačovaly“ menším počtem zastávek (porovnáváno s jízdními řády„ uvnitř“ [obec]). Ani okolnost, zda řidič jezdil uvnitř či vně [obec] (a tedy počet zastávek při jeho jízdě) neměla vliv na určení výše mzdy (výše mzdy řidičů v [obec] se nelišily). Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně (Obvodní soud pro Prahu 1) dovodil, že„ práce řidiče v tarifním stupni 5 je ve své podstatě shodná, resp. srovnatelná jak v [obec], tak v [obec], kdy náplní práce je řízení vozidla, nakládka a vykládka zásilek na určených místech, a její náročnost se v zásadě v těchto aspektech v [obec] a [obec] objektivně neliší“, lišit se může pouze co do subjektivního vnímání a hodnocení jednotlivých řidičů. Prvostupňový soud proto – vzhledem k tomu, že tvrzení o vyšší výši mzdy řidičů v [obec] v porovnání s řidiči v [obec] bylo mezi účastníky nesporné – mezitímním rozsudkem rozhodl, že základ nároku žalobce je dán. K témuž závěru následně dospěl odvolací soud (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č. j. 30 Co 8/2018-193), který shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v obou atrakčních závodech ([anonymizováno] [obec] a [anonymizováno] [obec])„ se principiálně jedná o práci srovnatelnou“, a proto by také měla být shodně odměňována v souladu s ustanovením § 110 zákoníku práce. Rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že byť se mohou pracovní činnosti, rozsah pracovní doby či výkon práce ve dnech pracov