49 C 86/2022-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 27.668 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 8. 6. 2020 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku 30.000 Kč (z toho 27.500 Kč na svůj bankovní účet a 2.500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele, který smlouvu se žalovaným uzavíral) a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 40 měsíčních splátkách po 1.050 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 13.400 Kč (což vyplývá z přiložených příloh, žalobce toto soudu ani na jeho výzvu nesdělil), jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. K dotazu soudu žalobce doplnil, že první výzva k zaplacení byla žalovanému odeslána dne 25. 10. 2021. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 6. 9. 2022, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Svou neúčast na jednání omluvil též žalobce, který svou absencí při jednání soudu zabránil v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru soud zjistil, že ji dne 1. 7. 2019 uzavřeli žalobce a [jméno] [příjmení] jako zprostředkovatel; že se touto smlouvou [jméno] [příjmení] zavázala pro žalobce a jeho jménem zprostředkovat smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobce se za to zavázal platit [jméno] [příjmení] provizi ve výši, jež byla rozvedena. 5. Z dodatku [číslo] ze dne 30. 9. 2019 soud zjistil, že se jím žalobce a [jméno] [příjmení] dohodli na vyšší provizi za zprostředkování uzavření smluv (konkrétně v částce 2.500 Kč u úvěru v rozmezí [číslo] – 30.000 Kč). 6. Z listiny„ OKV leasing Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 9. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalobce vycházel z toho, že žalovaný měl příjem 23.000 Kč, měl náklady na bydlení ve výši 6.000 Kč (z listiny nicméně není zřejmé, jak k této částce žalobce dospěl, tato částka není nijak doložena) a splácel splátky úvěru ve výši 2.500 Kč měsíčně. Dále jsou v listině uvedeny statistické údaje (normativní náklady na bydlení v [obec], životní minimum zákazníka vč. vyživovaných osoba a nezabavitelná částka vč. vyživovaných osob). 7. Z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni 8. 6. 2020 soud zjistil, že k uvedenému datu nebyla u žalovaného evidována žádná exekuce. 8. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 8. 6. 2020 soud zjistil, že k uvedenému dni nebylo vedeno insolvenční řízení proti žalovanému. 9. Z výpisu z účtu žalovaného za období květen 2020 sodu zjistil, že počáteční zůstatek k 1. 5. 2020 byl 879,53 Kč, konečný zůstatek k 31. 5. 2020 byl - 5.966,08 Kč, že v květnu 2020 žalovaný čerpal prostředky z úvěru od [právnická osoba] ve výši 12.000 Kč (a přesto měl nakonec záporný zůstatek na účtu) a že bezprostředně po připsání prostředků ze mzdy (22.632 Kč dne 11. 5. 2020) byla prakticky celá tato částka převedena na účet žalovaného u jiné banky. Již z tohoto výpisu je zřejmé, že finanční situace žalovaného dobrá nebyla, resp. že žalovaný hospodařil takovým způsobem, že k uspokojení jeho potřeb nestačil ani příjem ze mzdy, a to ani navýšený o prostředky z jiného nebankovního úvěru ve výši 12.000 Kč. 10. Z výplatního lístku žalovaného za 4/ 2020 soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda 22.632 Kč, z výplatního lístku žalovaného za 3/ 2020 pak soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda ve výši 23.559 Kč. 11. Z listiny„ závazky spotřebitele“ soud zjistil, že 8. 6. 2020 žalovaný prohlásil, že u něj nejsou dány podmínky úpadku ani hrozícího úpadku. 12. Z listiny„ výdaje spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaný dne 8. 6. 2020 prohlásil, že na bydlení měsíčně vynakládá 6.000 Kč, splácí úvěry v částce 2.500 Kč měsíčně, výživné stanovené soudem nemá a další„ běžné pravidelné měsíční výdaje“ má v částce 4.000 Kč. Nutno dodat, že obsahu tohoto prohlášení neodpovídá výpis z účtu, který měl žalobce v té době k dispozici (výpisem není doložena částka vynakládaná na bydlení, nejsou doloženy splátky úvěrů, jiné náklady aj., a zejména je z výpisu zřejmá celá řada dalších plateb výrazně přesahujících nejenom částky uvedené v listině„ Výdaje spotřebitele“, ale zejména příjmy žalovaného). 13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že ji dne 8. 6. 2020 podepsali žalobce a žalovaný, že v ní – na titulní stránce – je větším písmem – uvedena celková výše spotřebitelského úvěru 30.000 Kč, výše splátky 1.050 Kč a další údaje, a teprve na třetí straně, výrazně drobnějším písmem, těžko čitelným, je zmíněna provize zprostředkovatele, přičemž pro průměrného spotřebitele podle názoru soudu není na první pohled bez dalšího zřejmé, že o výši provize by měla být ponížena sjednaná částka úvěru. 14. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 9. 6. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne žalobce ze svého účtu odeslal částku ve výši 27.500 Kč na účet žalovaného (že jde o účet žalované, je zřejmé z další listiny – výpis z účtu žalovaného, k tomu srov. níže). 15. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 9. 6. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne žalobce ze svého účtu odeslal částku ve výši 2.500 Kč na účet [jméno] [příjmení]. 16. Z listiny„ zesplatnění pro smlouvu (…) a výzva k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva“ ze dne 25. 10. 2021 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení částky 23.825 Kč, smluvních pokut ve výši 2.994 Kč a„ upomínacích nákladů“ ve výši 300 Kč. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tato listina byla žalovanému odeslána dne 25. 10. 2021. 17. Z listiny označené jako„ bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobci částku v celkové výši 13.400 Kč. Z historie plateb je zřejmé, že žalovaný měl výrazné problémy s placením, stěží (a zpravidla nikoli včas) splácel splátky po dobu přibližně jednoho roku, pak již ničeho. Z výše plateb je zřejmé, že žalovaný splácel podle svých možností, jakmile měl k dispozici nějakou částku (srov. rozložení hned druhé splátky: dne 30. 8. 2020 zaplaceno 950 Kč, následující den 31. 8. 2020 zaplaceno 100 Kč). 18. Z upomínky ze dne 24. 8. 2021 a 24. 9. 2021 soud zjistil, že jimi žalovaný byl upozorněn na„ dlužné splátky“ a„ upomínací náklady“: Podle přiložených čestných prohlášení [jméno] [jméno] byly tyto upomínky odeslány vždy ve dny svého vyhotovení. 19. Z předpisu splátek, z listiny„ záznam o vložení dokumentu do systému“, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrových podmínek žalobce soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 20. Z listiny označené„ pro zákazníky“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o listinu psanou z převážné části velmi malým písmem na hranici čitelnosti, z jejího obsahu není soudu bez dalšího zřejmé, z jakého důvodu ji žalobce soudu předkládal a co mělo být jejím obsahem prokázáno. S ohledem na absenci žalobce při jednání ve věci se pak tuto nejasnost nepodařilo odstranit. 21. Důkaz listinami„ statistika rodinných účtů“,„ výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu“,„ výše normativních nákladů na bydlení 2020“ a„ životní minimum 2020 do 31. 3. 2020“ soud neprováděl, neboť obsah těchto listin nepovažoval za určující pro rozhodnutí ve věci samé. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného nejsou podstatné tabulkové, průměrné ani jiné statistické částky bez vazby na reálné výdaje žalovaného (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). 22. Důkaz dalšími listinami, které žalobce k důkazu označil a soudu předložil, soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť tvrzení, jež jimi měla být prokázána, nepovažuje za určující pro rozhodnutí ve věci. 23. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 8. 6. 2020 žalobce a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od žalobce (převodem na účet) čerpal částku 27.500 Kč (zbývající částka 2.500 Kč byla poskytnuta na účet jiné osoby, a to zprostředkovatele, s nímž byl žalobce ve smluvním závazkovém vztahu). Soud nemá za prokázané, že by žalobce jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že situace žalovaného a jeho platební morálka byly takové, že mu nestačil příjem ze mzdy, a to ani navýšený o (jinou) nebankovní půjčku ve výši 12.000 Kč, kterou žalovaný čerpal 13 dni před podpisem smlouvy v projednávané věci). I neprofesionálovi muselo být na první pohled zřejmé, že pravd