50 C 132/2017-188 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19.6.2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit částku ve výši 867.683 Kč, následně po částečném zpětvzetí žaloby částku ve výši 746.268 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným jako nájemcem a právním předchůdkyní žalobce [celé jméno původní účastnice] jako pronajímatelkou byla uzavřena dne 15.8.2012 nájemní smlouva na nebytové prostory, který byly situovány v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], kdy v těchto prostorách byla provozována hostinská činnost, a to restaurace [název] []. Předmětem žaloby je nedoplatek na nájemném, kdy (dle změny žaloby ze dne 22.9.2021) nájemné za měsíce srpen 2012 až duben 2014 je zcela uhrazeno, nedoplatek za měsíc květen 2014 činí 8.068 Kč a za měsíce červen 2014 až duben 2016 nebylo uhrazeno ničeho, kdy nájemné činilo za období od května 2014 do září 2015 částku ve výši 35.200 Kč a za období od října 2015 do dubna 2016 částku ve výši 25.000 Kč. V č.l. III. bod 4 byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky. Dlužné částky žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 8.3.2016. 2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby s tím, že uvedl, že dlužné nájemné již bylo žalobci uhrazeno v plné výši, a to postupnými splátkami a investicemi, a to po dohodě s původním pronajímatelem, žalovaný žalobci tedy ničeho nedluží. 3. Usnesením č.j. 50 C 132/2017-45 ze dne 11.9.2017, které nabylo právní moci dne 4.10.2017, bylo řízení částečně zastaveno dne ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. v rozsahu částky 62.683 Kč na úhradu vodného a stočného, částky 11.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 2. 2014 do zaplacení na úhradu nájemného za únor 2014, částky 30.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 3. 2014 do zaplacení na úhradu nájemného za březen 2014, částky 30.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 4. 2014 do zaplacení na úhradu nájemného za duben 2014 a částky 12.132 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 21. 5. 2014 do zaplacení na částečnou úhradu nájemného za květen 2014. A usnesením č.j. 50 C 132/2017-49 ze dne 5.10.2017, které nabylo právní moci dne 28.10.2017 bylo v souladu s ust. § 95 o.s.ř. rozhodnuto o změně žaloby, kdy došlo k rozšíření žaloby o požadavek na úhradu dlužného nájemného za duben 2016 ve výši 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % od 21. 4. 2016 do zaplacení. 4. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 50 C 132/2017-91 ze dne 16.3.2018, který ve výroku I. nabyl právní moci dne 21.4.2018, kdy řízení bylo v části požadovaného úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 18.068 Kč od 21. 5. 2014 do zaplacení, částky 25.200 Kč od 21. 6. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 7. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 8. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 9. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 10. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 11. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 12. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 1. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 2. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 3. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 4. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 5. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 6. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 7. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 8. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 9. 2015 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 10. 2015 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 11. 2015 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 12. 2015 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 1. 2016 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 2. 2016 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 3. 2016 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 4. 2016 do zaplacení v souladu s ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastaveno. Dále soud žalobě výrokem II. v rozsahu zbývajícího nároku ve výši 746.268 Kč vyhověl, kdy obranu žalovaného shledal nedůvodnou. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. 5. K odvolání žalovaného byl shora cit. rozsudek ve výroku II., III. zrušen usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 49 Co 4/2019-158 ze dne 24.6.2020, které nabylo právní moci 7.9.2020, kdy v souladu s ust. § 226 odst. 1 o.s.ř. je právní závěr v daném rozhodnutí pro soud prvního stupně závazný. Odvolací soud uvedl, že ze shodných skutkových tvrzení účastníků vyplývá, že nájemné za období od měsíce září 2012 do měsíce dubna 2014, resp. května 2014, bylo uhrazeno, avšak soud I. stupně přesto nájemné i za toto období v plné výši žalobci přiznal, aniž by jakkoli tento rozpor vysvětlil a své závěry blíže odůvodnil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné (bod 12 usnesení). Odvolací soud k postupu soudu v projednávané věci dále uvedl, že soud I. stupně měl nejprve rozhodnout o změně žaloby a závazně vymezit předmět řízení, a teprve poté měl věc projednat, přičemž v projednávané věci změna žaloby, na jejímž základě byl vymezen předmět řízení, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, byla žalobcem uplatněna na začátku přípravného jednání dne 23. 2. 2018, tuto změnu žaloby však soud I. stupně připustil až usnesením vydaným po skončení přípravného jednání. Změnou žaloby v daném případě došlo k zásadní změně předmětu řízení jak ve vztahu k jednotlivým měsícům, za které bylo nájemné požadováno, tak ve vztahu ke konkrétním dlužným částkám připadajícím na jednotlivé měsíce. Soud I. stupně však tímto způsobem nepostupoval, v důsledku čehož na přípravném jednání nebyly projednávány nároky žalobce, které byly vymezeny změnou žaloby a o kterých bylo následně rozhodnuto napadeným rozsudkem. Stejný závěr platí i pro poučení poskytnutá soudem I. stupně při přípravném jednání (včetně poučení o nedostatku skutkových tvrzení na straně žalovaného), která se vztahovala k nárokům plynoucím z původní žaloby, nikoli však k nárokům, které byly vymezeny změnou žaloby. Pokud se soud I. stupně nezabýval obranou žalovaného pro nedostatek skutkových tvrzení, aniž by jej předtím o nedostatku skutkových tvrzení řádně poučil, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost napadeného rozsudku. Obdobné se vztahuje i k tvrzení žalovaného, že zaplatil právní předchůdkyni žalobce kauci, kdy k tomuto tvrzení soud nepřihlížen s ohledem na to, že bylo učiněno až po koncentraci řízení (bod 13, 16, 17 usnesení). Dle bodu 19 cit. rozhodnutí odvolacího soudu lze závěr o neurčitosti právního jednání tj. ústní dohody uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, na základě které žalovaný zaplatí předchozímu nájemci částku 200.000 Kč lze učinit pouze tehdy, je-li řádně proveden výklad právního jednání, ze samotného jazykového (ústního) vyjádření projevu vůle nelze závěr o neurčitosti právního jednání nikdy učinit. V daném případě došlo po uzavření nájemní smlouvy opakovaně k situaci, kdy bylo třeba řešit otázku, na které nájemné je třeba použít plnění žalovaného (nepravidelné platby nájemného, vypořádání kauce), v těchto případech žalobce vždy příslušné plnění na dlužné nájemné použil – není tedy zřejmé, proč by se podle stejných pravidel nemohla použít i platba, která byla (dle tvrzení žalovaného) poskytnuta za účelem úhrady nájemného namísto žalobci jiné osobě. Konečně, i v případě, že by daná otázka nebyla stranami v dohodě upravena, nemělo by to mít vliv na platnost dohody. Soudní praxe v době platnosti minulého občanského zákoníku zformulovala pravidla, podle kterých je třeba postupovat při použití plnění, které nebylo poskytnuto na konkrétní dluh (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, a ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1696/2004), z těchto pravidel lze v případě absence jiného ujednání účastníků vycházet. 6. Usnesení č.j. 50 C 132/2017-172 ze dne 24.9.2021, které nabylo právní moci dne 29.10.2021, bylo rozhodnuto o změně žaloby – viz výrok I. tohoto rozsudku. Ke změně žaloby se žalovaný nevyjádřil. 7. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. 8. Dne 15. 8. 2012 uzavřela [celé jméno původní účastnice] jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce smlouvu o nájmu nebytových prostor. Předmětem této smlouvy byl nájem provozovny„ [název] []“, který se nacházel v [obec] na ulici [ulice] číslo orientační [anonymizováno] a dále nájem věcí movitých – vybavení a zařízení provozovny. Předmětem nájmu byly prostory, které se nacházely v prvním nadzemním podlaží a zahrnovaly prostory výčepní místnosti (nálevny), kuchyně, 3 místností pro hosty a sociální zařízení (o celkové výměře asi 157 m2), a to se všemi součástmi a příslušenstvím. Dále předmětem nájmu byly prostory, které se nacházely v prvním podzemním podlaží (o celkové výměře asi 31 m2). Dále předmětem nájmu byl soubor věcí movitých, které tvořilo zařízení a vybavení pronajatých prostor. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 15. 8. 2012 do 15. 8. 2017. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné za pronájem nebytových prostor a nájem movitých věcí v celkové část