51 C 73/2021-78 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 19.8.2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 9 205,24 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce [právnická osoba] s žalovaným dne 27.12.2018 uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 4 400 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit celkem částku 9 205,24 Kč (tj. jistina ve výši 4 400 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,24 Kč), a to do dne 26.1.2019. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani následně na dluh nic neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.4.2020 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 17.4.2020. Téhož dne byla žalovanému zasílána i předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27.12.2018 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společnosti [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které měla společnost [právnická osoba] poskytnout žalovanému částku 4 400 Kč, a žalovaný měl tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí do dne 26.1.2019. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím verifikačního SMS kódu. 5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 27.12.2018 byla z účtu společnosti [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 4 400 Kč, přičemž dle sdělení banky ze dne 27.7.2021 se jedná o účet, jehož majitelem byl žalovaný. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.4.2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 17.4.2020, kdy následně téhož dne žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 4 400 Kč a žalovaný by předchůdci žalobce vrátil částku 9 205,24 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z nahlédnutí do veřejných registrů a z výpočtu mezi doloženými příjmy a výdaji kdy se klientům ponechává rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy. Žalobce však na výzvu soudu žádné důkazy o příjmech a výdajích žalovaného nepředložil. Žalobce nedoložil ani žádné důkazy ohledně provádění uváděných lustrací ve veřejných rejstřících. V rámci předložených listin není nikde žádný údaj ohledně příjmů a výdajů žalovaného. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměl řádně ověřené příjmy a výdaje žalovaného. 17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, nedostál tak své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 400 Kč, žalovaný na tuto částku ani částečně nic nevrátil, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Zákonné úroky z prodlení soud přiznal ode dne 27.1.2019, neboť žalovaný byl povinen poskytnutou částku vrátit do dne 26.1.2019. 19. Zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 20. Pokud jde o další uplatňované nároky představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,24 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky, ve zbytku těchto nároků byla žaloba zamítnuta, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. 21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy