54 C 229/2021-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021, doplněnou podáním ze dne 2. 2. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 22.000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.935 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a administrativní činnost ve výši 8.596 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu ve výši 6.486 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 684 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho. S účinností ke dni [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 22.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 3.935 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a administrativní činnost ve výši 8.596 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu ve výši 6.486 Kč, tj. celkem 41.017 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 684 Kč. 6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne [datum] vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu, důvodem zápůjčky je vybavení domácnosti. [příjmení] příjem žalovaného činí 11.926 Kč měsíčně, měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na 2.000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením výměru důchodu nebo podpory za období od ledna do března 2018. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne [datum], kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 54.600,52 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne [datum]. 8. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Podle § 547 o. z., musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobce zkoumal toliko příjem žalovaného. Byl-li tento tvořen pouze důchodem či jinou podporou, pak je třeba přisvědčit žalobci, že příjem žalovaného zkoumal a ověřil dostatečně. Ověření úvěruschopnosti však v sobě nese povinnost zkoumat i výdaje žalovaného, na toto však právní předchůdce zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl odhad měsíčních výdajů na 2.000 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, a zejména pak nájem) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si reálnou výši alespoň nákladů na bydlení, a to např. předložením nájemní smlouvy, když žalovaný uvedl, že žije v nájmu. Pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s pouhým tvrzením žalovaného o jeho výdajích, aniž by se pokusil ověřit pravdivost těchto tvrzení, když tyto samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich pravdivosti, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. 18. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu