54 C 231/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12.723,93 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou, byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku ve výši 12.961 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.586 Kč a s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a odměny za zpracování a doručení ve výši 1.625 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 8.750 Kč. S účinností ke dni [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou 33.844,01 Kč, kdy součástí této částky je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. 2. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dále dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15.000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úroky ve výši 2.586 Kč, částku za zpracování a doručení ve výši 1.625 Kč, a částky komfortní a flexibilní splácení ve výši 8.750 Kč, které byla žalovaná povinna hradit celkem v 60ti týdenních splátkách po 467 Kč (poslední splátka byla pouze ve výši 408 Kč), přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Jednotlivá týdenní splátka zahrnovala splátku jak jistiny, tak úroku i každého z poplatků (za zpracování a doručení a za komfortní flexibilní splácení). Žalovaná celkem uhradila 5.000 Kč, přičemž žalobce uvedl, že část těchto plateb ve výši 2.726,93 Kč použil na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 2.273,07 Kč použil na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činila výše nesplacené jistiny 12.723,93 Kč a výše nesplaceného sjednaného poplatku 10.234,07 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 6. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku ve výši 12.961 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.586 Kč a s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a odměny za zpracování a doručení ve výši 1.625 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 8.750 Kč. 7. V souvislosti s uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do Zákaznické karty žalované ze dne [datum], a byly ověřeny doklady uvedenými v části Ověřené dokumenty. Ze Zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována dopisem, kterým byla současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 33.844,01 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. 9. Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Podle § 547 o. z., musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci žalovaná sice sdělila právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze Zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) totiž není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobkyně na ověření výdajů žalované zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalované pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaná stran svých výdajů uvedla v obou případech náklady na bydlení ve výši 5.200 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, a zejména pak nájem) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si reálnou výši alespoň nákladů na bydlení, a to např. předložením nájemní smlouvy, když žalovaná uvedla, že žije v nájmu. Obdobně pak žalovaná ani v jednom případě nespecifikovala své osobní výdaje. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s pouhým tvrzením žalované o jejích výdajích, aniž by se pokusil ověřit pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. 18. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalované. 19. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbo