54 C 39/2022-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 10. 12. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5.854,65 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“), a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 932 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 2.728 Kč, poplatkem za vedení účtu ve výši 1.642 Kč a pojistným, to vše v 45 týdenních splátkách ve výši 304 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 2.540 Kč. S účinností ke dni [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 7.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 932 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 2.728 Kč, poplatkem za vedení účtu ve výši 1.642 Kč a pojistným ve výši 1.350 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách ve výši 304 Kč. 6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne [datum] vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije ve sdíleném bytě jako spolubydlící, pobírá mzdu ve výši 21.138 Kč měsíčně. [ulice] výdaje žalovaného byly stanoveny odhadem na částku 7.000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše mzdy žalovaného předložením potvrzení o příjmu a pracovní smlouvou. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne [datum], kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 14.141,75 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne [datum]. 8. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Podle § 547 o. z., musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech. Právní předchůdce žalobce tyto informace dostatečně ověřil (pracovní smlouva, potvrzení o příjmu). Stran příjmů žalovaného proto soud uzavřel, že žalobce dostatečným způsobem zkoumal, ověřoval a hodnotil informace poskytnuté žalovaným. Právní předchůdce žalobce však zcela rezignoval na ověření výdajů žalovaného. Tyto byly stanoveny pouze odhadem na částku 7.000 Kč, přičemž není zřejmé (a právní předchůdce žalobce nezkoumal a neověřoval), zda výdaje představují náklady na bydlení, osobní potřeby, úhradu dalších dluhů apod. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si zdroj a skutečnou výši tohoto dalšího příjmu (alespoň např. předložením nájemní smlouvy). Pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného ohledně výdajů ve výši 7.000 Kč, aniž se zajímal o to, nač jsou tyto výdaje vynakládány, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného. 18. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet zápůjčku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú., jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce [číslo] byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 2.540 Kč, žalobce má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 4.460 Kč. 21. Žalob