54 C 92/2022-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 17. 9. 2021, doplněnou o podání ze dne [datum], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 9.970 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku 5.700 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1.853 Kč jednorázovou splátkou do [datum]. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh neuhradila ničeho. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení jistiny a poplatku ve výši 7.553 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky (písemné výzvy) ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou dluhu ve výši 2.417 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, a to prostřednictvím webové stránky žalobce [webová adresa]. Žalované byla převodem na její účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 5.700 Kč (jak také plyne z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]), kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1.853 Kč jednorázovou splátkou do [datum]. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou dluhu byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 6. Ze sdělení [právnická osoba], se podává, že žalovaná je vlastníkem účtu č. [bankovní účet]. Na uvedený účet byla dne [datum] připsána platba ve výši 5.700 Kč. 7. Dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobce upomínal žalovanou o úhradu dluhu. 8. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla odeslána [datum]. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Podle § 547 o. z., musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. Z předložené smlouvy o zápůjčce nevyplývá, že by se žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalované splácet poskytnutou částku. Žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalované řádně splácet zápůjčku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalované a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutou zápůjčku. Na výzvu ze strany soudu stran doplnění tvrzení o zkoumání a ověřování úvěruschopnosti žalované žádná další skutková tvrzení neuvedl. 18. Žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet zápůjčku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, žalobce má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 5.700 Kč. 21. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze první prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku ze dne [datum], ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne [datum], doručeno jí mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. [datum]. Dne [datum] žalované počala běžet 3denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne [datum]. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem [datum] ve výši 8,25 % ročně, tj. ve výši, která je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. 22. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl, neboť nárok na zaplacení poplatku a smluvní pokuty vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. 23. Lhůta k plněn