63 C 24/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 26.11.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.676,88 Kč s úrokem za dobu od 17.11.2020 do 11.6.2021 ve výši 17.418,26 Kč, úrokem z prodlení za dobu od 17.11.2020 do 11.6.2021 ve výši 869,63 Kč a dále od 20.7.2021 do zaplacení v sazbě 8,25 % ročně z částky 18.676,88 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku 3.847,44 Kč coby smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla dne 16.9.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč, celkem tedy 37.184 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 16.11.2020. Protože žalovaný své platební povinnosti nesplnil, stala se celá pohledávka splatnou dne 16.11.2020. Ke dni 19.7.2021, kdy byla pohledávky za žalovaným postoupena žalobkyni, nezaplatil žalovaný peněžitou částku skládající se z nesplacené jistiny ve výši 18.676,88 Kč, smluvního úroku ve výši 1.674,20 Kč a 1.581,14 Kč, dlužného„ poplatku za poskytnutí úvěru“ ve výši 9.096,30 Kč, dlužného„ poplatku za vyhodnocení“ ve výši 1.725,11 Kč, dlužného„ inkasního poplatku“ ve výši 3.341,51 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.847,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 869,63 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 16.9.2019 společnost [právnická osoba], o úvěr ve výši 12.000 Kč, který by splácel 14 měsíců po splátkách ve výši 2.656 Kč počínaje měsícem září 2019. V žádosti uvedl, že je zaměstnaný od 1.6.2018, jeho zaměstnavatelem potvrzený měsíční příjem je 18.000 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 7.410 Kč, žije v nájmu, je svobodný, bez vyživovací povinnosti, nemá bankovní účet. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16.9.2019 bylo zjištěno, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 1.925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3.600 Kč (celkem 37.184 Kč), ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. 4. Uvedená pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] na straně postupitele a žalobkyní na straně postupníka postoupena žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 5.8.2021, jak bylo zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5.8.2021. 5. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 16.9.2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč a poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč, tedy v celkové výši 37.184 Kč, z čehož uhradil 2.670 Kč, jak žalobkyně uvedla v žalobě. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021. 6. Ve smlouvě o úvěru bylo stranami dohodnuto, že za půjčení finanční částky 20.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 1.925 Kč, tedy 9,6% z poskytnuté částky a ve formě poplatků (označeno jako úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3.600 Kč) ve výši dalších 76,3 % z poskytnuté částky. 7. Soud má za to, že dohoda stran v části takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2392 o. z. sice lze ve smlouvě o zápůjčce ujednat úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, vycházeje však z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši přesahující 85 % z poskytnuté částky (vycházeje z toho, že byla poskytnuta částka 20.000 Kč a žalovaný se zavázala vrátit celkem 37.184 Kč). Takové ujednání soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst.1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. Vzhledem k tomu, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a uhradil na poskytnutý úvěr celkovou částku ve výši 2.670 Kč, jak uvedla žalobkyně v žalobě, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17.330 Kč (20.000 – 2.670 = 17.330) a ve zbývající části 5.194,32 Kč (18.676 + 3.847 = 5.194) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, přičemž podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. zavázal soud žalovaného povinností zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z podacího lístku České pošty, s.p. RJ0211439028P je zřejmé, že výzva k úhradě dlužné částky adresovaná žalovanému byla dána k přepravě provozovateli poštovních služeb dne 20.10.2021 a dle ustanovení § 573 o.z. byla tato doručena dne 25.10.2021 (§ 605 odst. 1, § 607 o.z.). Nesplnil-li tedy žalovaný svůj peněžitý závazek dne poté, to je 26.10.2021, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 27.10.2021 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 17.330 Kč od 27.10.2021 tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně požadovaných úroků z prodlení zamítnuta, neboť žalovaný po uvedenou dobu nebyl v prodlení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22.524,32 Kč. Byla úspěšná ve výši 17.330 Kč, což je 77 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 23 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 54 % žalobkyní vynaložených nákladů řízení (77 – 23 = 54). Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 902 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění ze dne 6.9.2021), a v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 1.200 Kč ( (3 x 300) + (3 x 100) = 1.200) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 252 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 1.452 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 2.354 Kč (902 + 1.452 = 2.354). 54 % z [číslo] pak po zaokrouhlení činí 1.271 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.