108 C 120/2022-58 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 319 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 7. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 205,60 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 15 719 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 600 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaný ničeho neuhradil. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda nejsou ve vztahu k žalovanému vedena exekuční řízení a v systémech BRKI a NRKI prověřovala, zda žalovaný nemá další závazky v podobě půjček či úvěrů. Ohledně výdajů žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně využila racionální odhad podložený statistickým modelem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Dne 28. 7. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 7. 2022). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 12 měsíčních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 88 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 16 364 Kč, který se skládal z úroku ve výši 10 756 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč s poplatku za doplňkové služby ve výši 4 108 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 36 364 Kč Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly i smluvní podmínky, ve kterých si účastníci sjednali sankce pro případ nesplnění smluvních povinností v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za zaslání upomínky a zahájení vymáhání dluhu. S těmito informacemi byl žalovaný seznámen v den uzavření smlouvy, jak vyplývá ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, které žalovaný podepsal dne 28. 2. 2020. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požadoval půjčit částku 20 000 Kč a požadoval měsíční splatnost splátek. Touto částkou chtěl financovat rekonstrukci a opravy. Při uzavírání smlouvy uvedl, že je spoluvlastníkem nemovitosti, je rozvedený a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že je invalidní důchodce s příjmem 15 085 Kč. Běžné měsíční výdaje uvedl ve výši 3 200 Kč. K těmto tvrzením doložil výměr důchodu a výpisy z účtu za měsíce červen a červenec. Dále uvedl, že nemá zápůjčky u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného. 4. Z výstupu Z BRKI a NRKI vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru sjednány další 3 úvěrové smlouvy, kdy jejich nesplacené částky činily 9 802 Kč, 18 266 Kč a 52 034 Kč, přičemž měsíční splátky činily 1 582 Kč, 1661 Kč a 2 995 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že až dne 24. 8. 2022 byl učiněn dotaz ohledně možných exekučních řízení vedených ve vztahu k žalovanému, kdy z výpisu vyplývá, že ve vztahu k žalovanému k tomuto datu nejsou vedeny žádné exekuce. 5. Z tabulky výpočtu úroků z prodlení a smluvní pokuty soud zjistil, že za období od 28. 7. 2020 do 1. 2. 2022 žalovaný neuhradil žádnou splátku a žalobkyně přistoupila k vyčíslení smluvní pokuty v celkové výši 13 374 Kč a úroků z prodlení ve výši 3 177 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k této smlouvě pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 1. 2. 2022 byl současně žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, jakož i dalších postoupených pohledávek. Dopis byl dán na poštu dne 10. 2. 2022 společně s výzvou k okamžitému splacení dluhu, kdy žalobkyně požadovala úhradu částky 47 524,60 Kč nejpozději do 17. 3. 2022 (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávky, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a potvrzení o podání zásilky ze dne 10. 2. 2022). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení. 8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 20 000 Kč, když žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v