108 C 138/2022-35 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím (nárok 1 návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 6. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 3 480 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 3 499,17 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na své závazky žalovaný ničeho neuhradil. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalobkyně dále požadovala úhradu částky 710,04 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím (nárok 1 návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 710,04 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 424,41 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 149,09 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 710,04 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 6 000 Kč. Na své závazky žalovaný uhradil do podání žaloby částku 7 000 Kč. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 18. 6. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 18. 6. 2017). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 24 měsíčních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 18. 6. 2019. Sjednaná úroková sazba činila 29 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 6 592 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 940 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 834 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 39 366 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 18. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání uvedl, že bydlí v nájemním bytě, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedl, že je má uzavřenu dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce s příjmem 16 783 Kč měsíčně. Jako další příjem deklaroval částku 4 300 Kč. Osobní výdaje potvrdil ve výši 6 950 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že splácí splátky u poskytovatele půjčky ve výši 1 067 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku. 5. Dne 27. 2. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 27. 2. 2017). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 47 týdenních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 8. 1. 2018. Sjednaná úroková sazba činila 29 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 799 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 10 640 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 27. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání uvedl, že bydlí v nájemním bytě, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedl, že je nezaměstnaný, nicméně příjem uvedl ve výši 7 291 Kč a ostatní příjem ve výši 15 000 Kč. Osobní výdaje potvrdil ve výši 6 930 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další půjčky. K těmto tvrzením doložil výměr podpory v nezaměstnanosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný nepravidelně splácel zapůjčenou částku, kdy k datu 18. 6. 2017 byla celkově uhrazena částka 7 000 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 20. 1. 2020, kde byl současně vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů od obdržení dopisu (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020). Dopis byl předán k poštovní přepravě den 14. 2. 2020 (viz podací lístek). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelské úvěry dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve dvou případech peněžní prostředky vždy v částce 20 000 Kč a 6 000 Kč, když tyto částky převzal v hotovosti při podpisu smluv. 9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí