108 C 156/2022-73 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 380 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 19. 11. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 677,82 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 10 000 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 300 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná ničeho neuhradila. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda nejsou ve vztahu k žalované vedena exekuční řízení a v systémech BRKI a NRKI prověřovala, zda žalovaná nemá další závazky v podobě půjček či úvěrů. Ohledně výdajů žalované pak právní předchůdkyně žalobkyně využila racionální odhad podložený statistickým modelem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Dne 19. 11. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 11. 2019). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 48 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 56 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 10 080 Kč, který se skládal z úroku ve výši 4 817 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 5 261 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 20 080 Kč Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly i smluvní podmínky, ve kterých si účastníci sjednali sankce pro případ nesplnění smluvních povinností v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za zaslání upomínky a zahájení vymáhání dluhu. S těmito informacemi byla žalovaná seznámena v den uzavření smlouvy, jak vyplývá ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, které žalovaná podepsala dne 19. 11. 2019. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčit částku 8 000 Kč a požadovala měsíční splatnost splátek. Touto částkou chtěla financovat vybavení domácnosti. Při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Dále uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem 7 600 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 500 Kč a další příjmy domácnosti částku 5 000 Kč, přičemž však uvedla, že má pouze dva zdroje příjmů. Běžné měsíční výdaje uvedla ve výši 1 000 Kč. K těmto tvrzením doložila potvrzení o příjmu Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 4. Dne 8. 4. 2020 podepsala žalovaná listinu, kterou se vyjádřila k pohledávce právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 21 554,15 Kč, kdy uvedla, že nemá měsíční příjem a bude se snažit uhradit dluh co nejdříve. Dále podepsala uznávací prohlášení a žádost o zaslání splátkového kalendáře (viz uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2020). 5. Z výstupu Z BRKI a NRKI vyplývá, že žalovaná neměla uzavřeny žádné další smlouvy, nicméně ze žalobkyní předloženého výpisu nelze ověřit, ke kterému datu byl tento výstup pořizován. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že až dne 12. 10. 2022 byl učiněn dotaz ohledně možných exekučních řízení vedených ve vztahu k žalované, kdy z výpisu vyplývá, že první exekuce byla zahájena dne 18. 2. 21020, další pak 14. 5. 2021, 8. 9. 2021, 15.- 3. 2022 a 25. 5. 2022. 6. Z tabulky výpočtu úroků z prodlení a smluvní pokuty soud zjistil, že za období od 19. 11. 2019 do 18. 5. 2021 žalovaná neuhradila žádnou splátku a žalobkyně přistoupila k vyčíslení smluvní pokuty v celkové výši 10 624 Kč a úroků z prodlení ve výši 2 530 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky, pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 1. 2. 2022 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopis byl dán na poštu dne 10. 2. 2022 společně s výzvou k okamžitému splacení dluhu, kdy žalobkyně požadovala úhradu částky 27 057,82 Kč nejpozději do 17. 3. 2022 (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávky, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a potvrzení o podání zásilky ze dne 10. 2. 2022). 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, když žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. 10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální poso