108 C 17/2023-32 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 876,29 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) [číslo] žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 876,29 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny a dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 1 708,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků u prodlení ve výši 1 780,19 Kč, úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 876,29 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 300 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 123,71 Kč na jistinu a ve výši 176,29 Kč na dlužné poplatky. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 7 755,81 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 10. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 755,81 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny a dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 1 527,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 596,40 Kč, úroků ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 755,81 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 4 117 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 2 244,19 Kč na jistinu a ve výši 1 872,81 Kč na dlužné poplatky. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 24. 10. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 10. 2019). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 78 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 25,23 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 4 817 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 5 263 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 20 080 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že žije s rodiči, kdy náklady na bydlení nebyly právní předchůdkyní žalobkyně požadovány doložit. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 22 610 Kč měsíčně, a to jako pracovnice úklidu u [právnická osoba] [anonymizováno] o. Další příjem domácnosti pak uváděla částku 20 000 Kč, která nebyla blíže specifikována. Osobní výdaje potvrdila ve výši 4 500 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 5. Dne 22. 1. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 9 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 1. 2020). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 65 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 24,57 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 550 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 5 176 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 17 726 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že žije s rodiči, kdy náklady na bydlení nebyly právní předchůdkyní žalobkyně požadovány doložit. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 18 610 Kč měsíčně, a to jako pracovnice úklidu u [právnická osoba] s. r. o. Další příjem domácnosti pak uváděla částku 29 585 Kč, která nebyla blíže specifikována. Osobní výdaje potvrdila ve výši 4 500 Kč měsíčně, dále potvrdila výdaje na splácení úvěrů ve výši 1 136 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 6. Z přehledu splátek soud zjistil, že k datu 30. 1. 2020 žalovaná uhradila na smlouvu [číslo] částku 300 Kč a k datu 11. 1. 2020 žalovaná uhradila na smlouvu [číslo] částku 4117 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení. 9. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10 000 Kč a částce 9 000 Kč v hotovosti při podpisu smluv. <i>10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).</i> <i>11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EH