108 C 247/2022-37 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 8. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 4 810,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 540 Kč, úroků ve výši 25,77 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 7 500 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 3 000 Kč na úrok, ve výši 2 800 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 700 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 20 000 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 22. 11. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, kapitalizovaných úroků ve výši 2 500,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 994,58 Kč, úroků ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 3 285 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 2 287,50 Kč a ve výši 997,50 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 23. 8. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 8. 2019). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách, když nejpozději měla být poskytnutá částka vrácena 16. 10. 2020. Sjednaná úroková sazba činila 20,74 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 000 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 27 000 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 23. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 2 000 Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána na částečný úvazek s příjmem 13 778 Kč měsíčně, a to od srpna 2018 u společnosti [právnická osoba] Osobní výdaje potvrdila ve výši 4 000 Kč měsíčně a další výdaje ve výši 500 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila výplatní pásky a faktury za platbu SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 5. Dne 22. 11. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 11. 2019). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 80 týdenních splátkách, když nejpozději měl být úvěr vrácen dne 4. 6. 2021. Sjednaná úroková sazba činila 20,74 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 400 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 38 800 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 22. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčení částky 15 000 Kč. Při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 2 000 Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 15 934 Kč měsíčně, a to a to od srpna 2018 u společnosti [právnická osoba] Osobní výdaje potvrdila ve výši 4 000 Kč měsíčně a splátky dalších úvěrů ve výši 1 800 Kč měsíčně. Další výdaje uváděla ve výši 500 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila výplatní pásky a faktury za SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 15 000 Kč a částce 20 000 Kč, když tyto částky převzala žalovaná v hotovosti při podpisu smluv. <i>9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).</i> <i>10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkou